V září, přesně v pondělí 24. 9. 2018, nás čeká další akce v rámci Evropského týdne sportu "Pétaque - sport pro všechny generace". Dojděte si užít den s pétanque. Bližší informace naleznete brzy, zde na stránkách. 
Stejně tak, jako to bylo v minulém roce, tak se i letos můžete těšit na mnoho zajímavého kolem dění na této akci. 

www.sportkolin.cz 

Dnes jsme si s Pavlem přivstali, abychom nejprve douklidili naše spaní, a následně mohli přejít na 7,00 hodinu k dětem, a tam vše doladit.
Děti jsme ani budit nemuseli. Bylo již všude docela rušno, a tak jsme je jen pobídli k balení a úklidu. Straší kluci to zvládli nejlépe. Dívky dobře, ale ti menší, tam to tak nějak vázlo. Prostě pohodáři.
Svlékli jsme všechna povlečení a ustlali postele, aby bylo vidět, že my judisté, jsme slušní lidé. Složené povlečení jsme s kluky odnesli do sběrných košů a zároveň jsme odevzdali klíče od tělocvičny. Byli jsme nějak nepochopitelně rychlí, a tak nám zbylo takřka 40 minut čekání na snídani.
K té jsme měli tradiční pečivo, med, sýry, máslo a nějaký chutný perník. K pití byla pro dospělé připravená káva, s možností přidání mléka, a pro všechny čaj, a z pitného režimu vodu se šťávou.
V klidu jsme se nasnídali, a pak se vydali zpět k ubikacím dětí. I tady jsme získali časovou rezervu cca 20 minut. V tomto čase jsme tedy nechali děti vynosit své zavazadla ven, abychom je mohli naložit do přijíždějících vozidel. Prošli jsme všechny pokoje, koupelny s cílem závěrečného upravení jejich stavu, a pak se vydali s kelímky, které jsme nafasovali na pitný režim, na recepci, kde s námi paní prošla všechny naše náležitosti. V závěru nám potvrdila, že jsme vše předali, jak měli. Rozloučili jsme se s poděkováním za podporu, kterou nám zařízení poskytovalo po dobu našeho pobytu, a následně se vydali zpět k dětem.
Tam už vládla pravá odjezdová nálada. Děti se těšily na své rodiny. Při tom nám ale potvrzovaly, že se jim tábor moc líbil.
To už ale dojížděl pan Svoboda se svým minibusem, a tak jsme mohli nechat k němu naložit věci dětí, ale i dalších věcí. Dětem jsme předali jejich osobní složky s diplomy, lékařskou prohlídkou, kartičkou pojišťovny, stručnými pravidly hry pétanque, podepsanou fotografií našeho bývalého člena a současného reprezentanta Michala Horáka ale i tácek s olympijským vítězem Lukášem Krpálkem.
Tato sestava se mohla vydat směrem k domovu. My ostatní jsme se přesunuli nad rekreační zařízení k hlavní silnici, abychom už nemuseli stát na parkovišti, odkud odjížděli i jiné tábory. Jen jsme dojeli k hlavní, tak dorazil pan Sluka, který si převzal své děti na převoz domů. Tudíž jsme se mohli i my vydat do Kolína.
V Kolíně jsme se objevili až moc brzy, oproti odhadovaném dojezdu. Tudíž si musely některé děti na své rodiče počkat. Myslím si, že i ten brzký příjezd svědčí o tom, jak děti byly hodné a přičinlivé. Proto nám to šlo vše jak „po másle“.
Letní výcvikový tábor je už skutečně minulostí. Pro nás vedoucí byl velice náročný. Ale byl by mnohem těžší, kdyby děti nebyly hodné. Neodpustím si dotaz. „Co se stalo, že kluci Adamovi, Honza Svoboda či ostatní nezlobili?“ Naopak, všichni byli prima. Kluci a dívky díky! Užijte si zbytek svých prázdnin.
Vám rodičům děkujeme za krásné ohlasy, za slova uznání…. Moc to pro nás znamená. Kolegům vše vyřídím, protože to skutečně nebylo o jednom vedoucím. Byli jsme tým! Ale, i děti s námi tvořily tým, bez kterého by se to tak nemohlo vydařit.

Trošička statistiky hlavní činnosti:
tréninky juda - 2x za den (ráno Jan Musil, odpoledne Richard Motlíček, z toho 2 tréninky Josef Musil, travalá asistence Pavel Musil)
turnaj juda - 2x (Cano Cup 2018, Turnaj nadějí 2)
výuka hry pétanque
turnaj pétanque - týmy - dvojice
táborová hra - akce želvičky
Bobřík odvahy
Míčové hry
Táboraá s opékáním
Ranní rozcvičky - Richard Motlíček, z toho 2 Pavel Musil
a další akce.

Zajištění akce:
Hlavní vedoucí a trenér - Josef Musil
Trenéři - Richard Motlíček a Jan Musil
Asistent - Pavel Musil
Zdarvotní dozor - Josef Musil
Doprava:
Pan Svoboda (mikrobus), Richard Motlíček, Josef Musil, Aleš Sluka, Jan Musil

Materiální zajištění:
Sport Kolín, z.s.

Závěrem. Tyto zápisy z jednotlivých dnů patří do podsložek stránek. Proto bude vše, co zde je, postupně předěláno a dáno pod složku juda kolonky LVT 2018. Kdo by měl zájem o fotky, budeme je chystat na flash disku. Kdo bude mít zájem, rádi mu je poskytneme nebo necháme překopírovat. Nejlépe v září, při prvních trénincích.

Ještě jednou děkuji svým kolegům za perfektní práci. "Bez vás by to nešlo!!!" Jmenovitě Richard Motlíček, Jan a Pavel Musilovi. Jsme silný a kvalitní tým organizačních pracovníků. Díky.

Hezký den, a zbytek léta
za Sport Kolín, z.s.  Josef Musil     

Tento den byl ve znamení uvolnění, byť se děti rozcvičce nevyhnuly. Stejně jako oběma tréninkům. Dnes jsme malinko bilancovali a vyhodnotili celé LVT. K tomu jsme dali dětem malé drobnosti a jeden speciální dárek. To vám ale ukáží sami, až dojedou. Ale co, já vám to prozradím. Pro každého jsme měli připravnou želvičku, která hrála jednu z hlavních rolí tohoto tábora. Ty vyráběl Pavel osobně několik dní na 3D tiskárně. My zakoupili jen materiál. Děti z nich měly radost.
Došlo i na společné focení, které přinášelo malý smutek, že se pomalinku rozjíždíme, a i tohle LVT, tak jako ostatní minulé akce se stávají už jen pouhou minulostí, na kterou si vzpomenou snad jen účastníci, ale tak to prostě chodí.
První, kdo odjel, byl Honza Musil, který odvedl, na to, že byl na své první části dovolené, obdivuhodný výkon. Byl s námi u všeho od začátku až do konce. Honza časně vyráží směr Itálie, kde bude trávit týden dovolené. No, a dalším, kdo nás opustil po večeři, byl Richard Motlíček se svým synem, dále Viktorem Kubelkou a Vaškem Zikmundem. I oni ráno odjíždějí na dovolenou.
Richard byl pro nás překvapivě skvělým trenérem. Naplňoval naše plánované cíle, a to bez jediného vybočení. Odchodil většinu rozcviček, kdy jen 2 zajistil Pavel Musil, a takřka polovinu tréninků. Druhou polovinu dělal Honza Musil. Už to bylo pro děti velikým zpestřením.
Každý měl své nezastupitelné místo v týmu, který tvořila čveřice lidí. Ale, to vše je patrné ze zápisů z jednotlivých dní.
Troufnu si říci, že kdyby mohla tahle sestava zůstat u našeho oddílu, a omezila se přitomnost rušivých elementů, které kazí jednotlivé tréninky, šli bychom mílovými kroky vpřed.   
Měli jsme tedy skvělé složení trenérů, doplněné o Pavla Musila, který jim zdárně asistoval. Kde jinde lze nalézt tak hustou koncentraci tolika trenérů k počtům dětí? Ale, nyní i něco k Pavlovi. Pavel byl pro děti výborný parťák, a pro trenéry nepostradatelný asistent, figurant, ale i takřka řádný vedoucí. Dokázal, že dokáže nést svůj díl zodpovědnosti.
Výborná byla i sestava dětí. Ne, že by tu nic nebylo, že by nemuselo, alespoň jednou za den řešit. To určitě ne, ale nebylo toho tolik a nebývalo to závažné. Šlo jenom o krátkodobé dohadování mezi jedinci, které se velmi brzy urovnalo. Po takovém "incidentu" si společně hrají a nevnímají, že vůbec mezi nimi něco obdobného vzniklo. Jde tedy spíše o takové "škádlení".
Hodně se cvičilo, ale to dětem zjevně nevadilo. Snad naopak. Jak si jinak vysvětlit jejich zájem o judo. Děti braaly i rozcvičky vážně. A to i přes to, že se cvičilo svlečeni do půl těla tak, jako to bývalo za našich časů.
Žádné z dětí ani neplakolo, že by chtělo domů či maminku. Děti byly prostě fajn, a čertoviny prováděly jen občas. 
Všem trenérům a Pavlovi moc děkujeme za skvělý přístup. Každý z nich, tenhle tábor obohacoval, a dával všemu svůj smysl. 
Doufám, že se nám podaří na tuhle akci někdy ještě navázat. 
Nyní pár vět k dnešnímu dění. Celý týden nás obšťastňovalo sluníčko svojí přítomností. Dnes to bylo ovšem jiné. Zatáhlo se a navštívilo nás pár deštivých přeháněk. Jednou, při takovém větším dešti hráli děti kopanou a vůbec nedbaly, že by se měly schovat. Museli jsme je důrazněji popohnat. Ale, uvnitř jsme cítili, že ty děti už nejsou žádné padavky, a že je ty ranní rozcvičky a dvoufázové trénování, pěkně utužují.
Zdraví by mělo být v únosné formě. Takřka si nikdo na nic neztěžuje. Dnes jen Jára dostal míčem do obličeje, když chytal v brance. Ovšem on je "tvrďák", a tak si jen chviličku zakňoural, a bylo po všem. 
Máme již uklizenou místnost "15", odkud odjeli kluci domů. A aby tam nezůstal Jenda Svoboda sám, přestěhovali jsme ho, na tu jednu a poslední noc, ke starším klukům, což on velice uvítal.
Problém byl zase s internetem. Celý den jsem se pokoušel nahrát na stránky alespoň pět fotek, marně. Povedlo se to až k večeru. Zítra již psát tady nebudeme, nebude na to čas. Jsme tu nyní s Pavlem na vše sami, ale moc toho není, protože co se dalo, tak se ještě udělalo společně.
V podvečer naše děti napadlo, že by mohly vyzvat fotbalisty, kterých je tado mnoho, k vzájemnému zápasu. Nevím kde vzaly tu odvahu. Dostaly sice nakládačku, ale jsem na ně hrdý, že jdou i do "předem prohraného boje".
Děkujeme všem, co nám projevili pochvalu, co se týká informování z dění na LVT. To potěší, když víme, že se něco povedlo. Nebylo to lehké, ale dokázalo se to. My to ale dělali i při LPT, tudíž to není novinka.
Závěrem se sluší poděkovat i našim Pátečníkům (muži florbal), kteří nás skrytě podporovali, jak jen to šlo. Vždyť díky jim jsme se sem dostali a zajistili nám i solidní podmínky, někdy i na svůj úkor. Bylo vidět, že jim šlo o pohodlí a zábavu pro naše děti. Děkujeme rovněž panu Slavíkovi, spolumajiteli RZ, který nám poskytl, co by člen Pátečníků, slevu a různé bonusy, což nám zlepšilo nejenom naše ubytovací podmínky, ale i cvičební. Měli jsme k dispozici tělocvičnu celé dny a k tomu i zápasiště, které bylo trvale postavené.
Co se týká našeho programu, tak jsme přeci jen něco málo nestihli. Například si zahrát florbal. Při tak náročném programu to prostě nešlo. Jinak jsme toho stihli hodně. Zvládli jsme například turnaj Cano Cup (judo), Turnaj naděhí 2 (judo), výuku a turnaj v pétanque, táborovou hru s legendárními želvičkami, bobříka odvahy, denně dvojfázové tréninky, táborák a další aktivity.
Nějaká drobná poranění jsme měli. Bohužel dvě děti s odvozem domů. Jedno s vysokou teplotou (39,5), který je již dnes zcela v pořádku a druhý, který špatně našlapuje, ale ten se k nám včera vrátil. Sice na krátký čas, ale vrátil.
Jídlo a pitný režim - vše fungovalo jak mělo. Navíc si děti mohly, a také toho hojně využívaly, nakupovat ve dvou místních stáncích.
Trošičku jsme to přehnali se sladkostmi, za což se omlouváme, ale jinak to asi nešlo .
Zítřejší budíček bude v 7,00 hod. To proto, abychom vše řádně stihnuli. Ti starší to zvládnou jistě takřka sami, ale u těch menších si nejsme jisti. Tak jim s tím raději pomůžeme. 
Dobrou noc a šťastné shledání s dětmi.
Josef Musil

Ráno vstaneme a doděláme s dětmi balení. Následně půjdeme na snídani a předáme jednotlivé objekty. Pokud se vše povede plynule, tak bychom mohli vyjet mezi 9,00 až 9,30 hod. V Kolíně bychom mohli být asi kolem 10,00 až 10,30 hod.

Zlobí nás tady intternet -je moc napojených dětí, co si hrají nějaké hry (nevím proč jezdí na soustředění a tábory, když to mohou hrát v klidu doma ), z těchto důvodů dostáváme fotky, z jednotlivých dnů, na naše stránky později.
Nyní je zaktualizované dění po čvrtek, a ten by měl být dnes dodán. Pokusíme se co nejrychleji.
Hezký den.

  Dnešek byl neuvěřitelně bohatý na program, a to jsme nevynechali základní činnosti. Začalo se tradiční rozcvičkou s posunutým vstáváním. Posun byl realizován s ohledem na děti a jejich Bobříka odvahy. Po snídani se vyhlásil výsledek této noční akce, kterou všichni úspěšně absolvovali. A to jsme se ještě dohodli, že se tento den pokusíme stihnout co nejvíce z plánovaného programu, abychom závěr LVT dávali v náležité pohodě.
Dopoledne jsme absolvovali ještě trénink, který si vzal Honza Musil s asistencí Pavla Musila, následně se stihlo i koupání. Při tréninku odjela dvojice Musil, Motlíček zajistit suroviny na večerní táboráček. Nechceme děti ošidit o opékání špekáčků. Vše jsme řádně sehnali, a dovezli na základnu.
 K obědu byl kuřecí řízek s bramborem a k tomu volitelný salát. Pitný režim je tady samozřejmostí. Poskytovatel ho zajišťuje vodou se šťávou v nepřetržité dosažitelnosti, kde se tento nápoj dá čerpat kohoutkem umístěným ve zdi jídelny. Za tím účelem nám byla zapůjčena sada plastových hrnků. Každého s tímto jistě ihned napadne otázka, „a jak to myjí?“ Jednoduše, vedle kohoutku s nápojem je kohoutek s umývadlem, kde si lze hrnky opláchnout.
Po obědě následoval polední klid, a po něm trénink s tím, že ihned po něm bude následovat poslední turnaj LVT 2018, a to Turnaj nadějí 2.
Rozlosování skupin bylo obdobné jako při Cano Cupu 2018. Výsledky zveřejníme v dalším článku. Děti se opětovně praly skvěle, a to i ti, kteří běžně žádných valnějších výsledků nedosahují.
Průběh turnaje byl tak rychlý, že se nám ještě podařilo realizovat vyhlášení výsledků i s předáním diplomů.
Před turnajem byla svačina – meloun a z rána ovocný jogurt. A radost nám udělal i příjezd R. Motlíčka ml., který za námi přijel, a bude tady nyní s námi, i když mu to chození o berlích moc nejde (má bolestivou naraženinu nohy.
K večeři byla „Čína“. No, ale my se hlavně těšíme na „zdravé“ opékání. V té době bychom měli mít hlavní body LVT 2018 splněny, a to je skvělé. Zítra se už pomalinku, ale jistě, začneme připravovat na odjezd k domovům. Jistě se na své ratolesti těšíte. Připravte „tunu mýdla a pracího prášku“, a pak bude zase vše, jako když odjeli s námi.
I když se začínáme pomalinku balit, tak ještě máme před sebou tréninky a další aktivity. Je až podivné, že děti neremcají a trénují. Ani rozcvičky jim nedělají žádné problémy. Jsou šikovní.
Rozjeli jsme finální část hry se želvičkami, kterou připravil Honza Musil. Děti musely podle indicií hledat cestu k ukrytému pokladu. Nebylo to lehké, ale děti to zvládly, a bohaté poklady si odnesly sebou.
Na tuhle hru navazoval táboráček, který dřevem a přípravou zajistil Richard Motlíček, a dětem se tak připravila šance opéct si nějaký ten špekáček, ale pojíst i větší zásobu melounů.
Děti si společně posedděli. Někteří si sedli i k vedoucím a s nimi probírali své zážitky.
Táborák byl symbolem loučení. Jsme unavený, ale stálo to za to! Zítra, hned po obědě odjíždí Honza Musil, a večer Ríša Motlíček se synem, Viktorem Kubelkou a Vaškem Zikmundem.
Poalinku, ale jistě se stává LVT 2018 minulostí.
Kolem 22- té hodiny jsme děti vyhnaly umýt se a spát. Půjdeme je ještě skontrolovat. Nachviličku si posedíme, něco se pokusíme dostat na net a pak ulehneme i my.

Přejeme vám všem dkklidnou a příjemnou noc.

Zítra se zase ozveme.

Nemusíte se bát, děti to zvládají, a my s nimi.

Poslední soutěž LVT 2018 Turnaj nadějí 2. část byla rozlosována obdobně jako tomu bylo u Cano Cupu 2018. Jak také jinak?
V první skupině jsme zařadili J. Adama, Polanského a Zikmunda. Jasným favoritem byl Jarda Adam, což také potvrdil, a bez výhrady. Oba své soupeře porazil na ippon. Přesto je nutné poukázat na výkon obou jeho soupeřů. Štěpán Polanský hodil Vaška Zikmunda na wazzari a nasadil účinné držení. Stačilo pouhých 10 s. a mohlo být rozhodnuto. Jenomže, Štěpán zazmatkoval a soupeře pustil. Ten následné doby využil, a těsně před časovým limitem obrátil výsledek ve svůj prospěch. Štěpán to nesl špatně. Nyní už je ale vše v pořádku. Pro Vaška je tohle veliký úspěch, vždyť se Štěpánem v Canocupu prohrál.
Ve druhé skupině nastoupili Kubelka, Berecz a Masopust. I zde byl znám favorit, a tím byl jednoznačně Honza Masopust. Přesto mohli oba jeho soupeři překvapit.
Překvapení se nakonec ale nekonalo. Honza opanoval skupinu a jasně jí zvítězil s největším možným výsledkem 2 x za 10. O druhé a třetí umístění si to rozdali Láďa Berecz s Viktorem Kubelkou. Úspěšnější byl nakonec Láďa, ale i Viktor se pral skvěle.
Ve třetí skupině se střetli Svoboda, Dršťák a Tonda Adam. Za favorita této skupiny byl považován Jan Svoboda. Ten ovšem nedokázal odvrátit svoji porážku Tondou Adamem. Oba následně porazili Adama Dršťkáka, který ovšem předváděl velice dobrý výkon, a stačilo málo, a snad by mu to mohlo dopomoci k vítězství alespoň jednoho zápasu. Přesto mu patří veliké uznání.
V předposlední skupině se střetli Dusil, Hradecký, Sluková a Hofericová. Favoritkou byla Denisa Hofericová, která to také v průběhu jednotlivých zápasů jasně prokazovala. Druhou byla, dle očekávání, Anička Sluková, která je velikou bojovnicí.
Překvapením této skupiny byl výkon Jakuba Hradeckého, který dokázal zaskočit Patra Dusila, A porazit ho ještě před časovým limitem. Na to, aby Petr prohrál stačila skutečně jenom chvilička nepozornosti. Jinak Petr měl svůj den. Jeho způsob boje byl velmi pěkný a výkon až nad očekávání
V poslední skupině se sešli lidé, co na turnaji neměli soupeře. Byli to Aleš Sluka, Pavel Musil a Richard Motlíček st., který se k nim přidal, aby měli alespoň někoho za soupeře.
Samozřejmě, že jednoznačným favoritem byl Richard Motlíček, za ním pak Pavel Musil. No, a zde se zrodila jedna senzace. Aleš porazil Pavla! Bylo to čistě, za pouhých 7 s. a na ippon.
Jak se to mohlo stát? Jednoduše, Pavel si neuhlídal jasný nástup Aleše. Ovšem, tohle se stane za kariéru každému. Přesto Alešovi blahopřejeme.
Pořadí souhrnem:
A)
1. místo - Jaroslav Adam
2. místo – Václav Zikmund
3. místo – Štěpán Polanský
B)
1. místo – Jan Masopust
2. místo – Ladislav Berecz
3. místo – Viktor Kubelka
C)
1. místo – Antonín Adam
2. místo – Jan Svoboda
3. místo – Adam Dršťák
D)
1. místo - Jakub Hradecký
2. místo – Petr Dusil
E)
1. místo – Denisa Hofericová
2. místo – Anna Sluková
F)
1. místo – Aleš Sluka
1. místo – Pavel Musil
1. místo – Richard Motlíček
Rozhodovali Josef a Jan Musilovi. Časomíra Pavel Musil a Richard Motlíček, který zároveň zapisoval výsledky.

  Ráno jsme začali, tak jako vždy rozcvičkou. Po ní šli na snídani a následně jsme šli vyhlásit výsledky turnaje v pétanque. Vše proběhlo opětovně na stupnících vítězů, které jsou umístěné u jídelny.
To už se s námi, bohužel, loučili i Pátečníci, kterým právě skončil termín soustředění. Škoda, bez nich to už tady nebude ono.
Po vyhlášení výsledků turnaje zajistil Honza Musil trénink. Závěr tréninku byl věnován Adamovi Dršťákovi, který si úspěšně vyzkoušel páskování na bílo žlutý pás. Blahopřejeme mu. Pás mu bude předán na nástupu.
Po tréninku mělo dojít na střelbu ze vzduchovek. Tomu ale zabránila nečekaná akce. My vedoucí jsme se museli přestěhovat ze stávajících pokojů, a jít na nové místo. To bylo zapříčiněno skutečností, že nám předešlé ubytování přenechali Pátečníci, a nyní je má zamluvené jiný subjekt. Nedá se nic dělat. Je to sice nemilé, ale zvládneme to.
Stěhování nám zabralo dobrou hodinu práce. Tudíž se vzduchovka musela odložit na odpoledne. Po ní měl být odpolední trénink. Bohužel, odpoledne začalo pršet, a tak to zase na vzduchovku nebylo. Děti jsme vyhnali na pokoje, a my si alespoň chviličku odpočinuli. Byla to ale skutečně jen chvilka, slabá půlhodina. Po ní jsme nachystali vzduchovky, terče a diabolky, a šli na věc.
Střelba ze vzduchovek vzbudila obrovský zájem. Střílelo se na panáčky i terče. Jenom dva kluci nechtěli střílet, Honza Masopust a Jakub Hradecký. Ti prý střílejí doma každou chvíli.
To už se k nám ale přidal i kolega Motlíček.
Po střelbách jsme šli na večeři (plněné knedlíky se zelím), a po ní, s časovým odstupem, trénovat. Tréninku se ujal Josef Musil. Tak jsme vytvořili alespoň dostatek času pro přípravu bobříka odvahy. To zajistili zbývající vedoucí. Před tím jsme měli možnost, co by vedoucí, se vydat ma lezeckou "zábavu" v pěkných výškách se sjezdy... Toho využili jen břatři Honza a Pavel Musilovi, kteří vše zdárně zdolali.
Na tréninku se nám přihodila poměrně zajímavá věc. Došel k nám neznámý muž a požádal trenéra, jestli by s ním nehodil před zraky svých přátel. Na otázku, proč to požaduje, sdělil, že jenom tak, aby udělal přátelům svým odvážným kouskem radost. Trenér se rozhodl, že vyhoví přání neznámému muži, a hodil ho. Ten mu následně poděkoval, uklonil se. Na to mu trenér podal ruku a on odešel.
Co vše se může přihodit v těchto končinách?
Po skončení tréninku se nechaly děti odejít na pokoje. Tam jim vedoucí sdělil informace k bobříku odvahy, a že musejí počkat do zahájení akce.
Konečně byla nachystaná trasa na bobříka odvahy, a děti se mohly vydat na trasu. Ta byla krátká a poměrně lehká. Přesto odpovídala věku dětí. Jenom nám to komplikovala akce baletek, která byla kousek od té naší.
Děti bobříka odvahy zvládly, a tak jim i bude zítra předáno ocenění.
Na závěr. Je tady dost špatné připojení k internetu, které využívá mnoho lidí, a tak nám nejde často psát na tyhle stránky. Doufáme, že to dotáhneme k zdárnému konci LVT.
Honza S. konečně našel svoji peněženku, sláva.
Želvičku čistoty mají zase děvčata.

Ve dnech 5.8. až 6.8. jsme odehráli historicky první táborový turnaj dvojic v pétanque. Celkem nastoupilo 8 týmů. Abychom je nějak rozlišili, tak jsme je pojmenovali názvy států. A tak se mohla střetnout mezi sebou družstva Japonska (Anička Sluková, Denisa Hofericová), Číny (Jan Masopust, Aleš Sluka), Čile (Antonín Adam, Viktor Kubelka), San Marino (Jaroslav Adam, Štěpán Polanský), Kuba (Jan Svoboda, Richard Motlíček), Holandsko (Adam Dršťák, Ladislav Berecz), Rumunsko (Ricky Moravec, Václav Zikmund) a Bělorusko (Petr Dusil a Jakub Hradecký).
Týmy byly rozděleny losem do dvou skupin A a B. Do A přiřadil los Japonsko, Čile, San Marino a Kubu. Do B pak Čínu, Holandsko, Rumunsko a Bělorusko. Z každé skupiny postupovaly dva týmy do vyřazovacích bojů.
Ve skupině A suverénně vyhrálo družstvo Japonska (Denisa a Anička), druhým postupujícím byl tým Čile (Viktor, Tonda), a to poté, co Kuba, která hrála skvěle odstoupila pro zranění jejího hráče. Přitom právě tenhle tým byl favorizovaným pro postup z druhé pozice. Ale, kdo ví, také to mohla Kuba prohrát.
Ve skupině B postoupilo z první pozice družstvo Běloruska (Jakub a Petr) a z druhé tým Číny (Honza a Aleš).
Ve vyřazovacích blocích tak na sebe narazil vítěz skupiny A Japonsko s druhým postupujícím ze skupiny B Čínou. Na druhé straně Vítěz skupiny B Bělorusko a proti němu druhý ze skupiny A Čile.
Do finále se probojovaly týmy Číny, která těsně porazila Japonce 6:4 a tým Běloruska, který si poradil s týmem Čile 8:4. Tak bylo rozhodnuto o dalších bojích. V boji o třetí místo neměla děvčata (Japonky) žádný větší problém s chlapci z Čile, kdy je porazily s přehledem 8:5, i když, jak je patrné, tak kluci v závěru hry výrazněji zabodovali a snížili tak stav, který do té doby k nim nebyl příliš Přátelský. Kdyby tak hráli od začátku, tak by měli šanci, ale v závěru hry, která měla svůj časový limit, tak to už se moc dohnat nedá.
Finále, tak to probíhalo fantasticky! Čína se sice ujala jasného vedení, a to až do samého závěru hry, kdy vedla v neuvěřitelných číslech 10:6. Navíc byl vyhlášen už dávno časový limit, a ta poslední hra už byla posledním náhozem. Číně tedy stačilo získat jeden jediný bod nebo neprohrát poslední hru o více jak 4 body, což je hodně nepravděpodobné. A byť se tedy zdálo, že je rozhodnuto, nastal neuvěřitelný zlom. Bělorusko vyhrálo! Oni totiž dokázali těch 5 bodů dát! Neuvěřitelné, šokující, skvělé. Byl to nádherný zápas s nečekaným koncem. Oba týmy si zasluhují uznání.
Na rtech hráčů Číny se objevil údiv a zklamání. Naštěstí se s tím vnitřně vypořádali a šli popřát svým soupeřům ke skvělému vítězství.
Pořadí tedy dopadlo následně:
1. místo Bělorusko – Jakub Hradecký, Petr Dusil
2. místo Čína – Aleš Sluka, Jan Masopust
3. místo Japonsko – Denisa Hofericová, Anna Sluková
4. místo Čile – Viktor Kubelka, Antonín Adam
Rozhodli jsme se, ještě před hrou, že oceníme všechna 4 postupující družstva. Tedy, že udělíme dvě 3. místa. Tudíž 3. obdrželo i družstvo Čile.
Pamatovali jsme i na Honzu Svobodu, který neměl šanci turnaj dokončit, a proto jsme pro něj udělali „exhibiční“ zápas vedoucích, kteří jsou zároveň členy soutěžního týmu pétanque Sport Kolín, a jeho přidat k nim.
Nastoupili tedy Jan Musil (úřadující spolkový přeborník) s Pavlem Musilem (je zařazen do juniorského výběru ČAPEK) a proti nim Josef Musil (loňský vítěz žebříčku) a právě Jan Svoboda.
Zápas začal jednoznačným vedením pro Honzu s Pavlem, a to dokonce až do stavu 8:2, kdy to vypadalo, že se jedná o jednoznačnou záležitost. Ovšem, to se rázem změnilo, když Josef s Honzou S. nejenom že dotáhly soupeře, ale dokonce se ujali vedení 10:8. Stačil jeden jediný bod, a to se jim bohužel nepodařilo. Tudíž zvítězil tým Honza a Pavel Musilovi těsně 11:10 nad týmem Honza Svoboda a Josef Musil.
Zápas to byl nakonec moc hezký. Zvláště, když se vybralo štěrkové hřiště, které mělo zcela jiné vlastnosti, jak hřiště předchozí.
Vyhlášení výsledků turnaje dvojic připadlo na 8.8., hned po snídani.
Historicky první turnaj je za námi. Děti hrály skvěle. Blahopřejeme vítězům, ale děkujeme i těm méně úspěšným za jejich výkony a pojetí hry.
Všem dětem přiložíme do jejich věcí výtah z pravidel hry, aby to mohly naučit své rodiče, sourozence a přátele. Tak si následně užívat této krásné a napínavé hry na dovolených ale i jiných příležitostech.        

Dnešní, mírně ospalé ráno, nás probudilo do rozcvičky. Já to měl bez ní, tedy jako vždycky. Navíc jsem měl za sebou náročnější noc, a tak si vše vzal na bedra Honza, který zajistil rozcvičku, a já se mohl připravit v poklidu na vše ostatní.
Po rozcvičce jsme zajistili bodování pořádku, a světe div se, kluci měli o poznání lepší pořádek, přesto si želvičku zasloužila děvčata Denisa s Aničkou. No, a aby byl úklid ještě o něco lepší, tak jsme dali jen malé, usměvavé prasátko. Tentokráte vedlejšímu pokoji. Ve skutečnosti by se ani dávat nemuselo, protože i tam to nebylo špatné.
Následovala snídaně, a po ní jsme si připravili vyhlášení Cano Cupu 2018 na stupních vítězů před jídelnou. Bylo to celkem zábavné.
Nastal čas dopoledního tréninku, kterého se ujal Honza. Věnoval se nejenom stanovenému směru, ale i přípravě Adama Dršťáka na páskování. Je doposud jediným účastníkem LVT, který nemá udělený žádný technický stupeň. Po tréninku, který se mírně protáhl, měla být dohrávka turnaje v pétanque. Jenomže nebylo jasné, že se to stihne do oběda, a tak jsme to raději přesunuli na odpoledne. Dopoledne jsme věnovali želvičkám, tady legendě o jejich putování a výskytu. Děti to nadchlo.Začaly ihned bádat, kde by je mohly najít. Trošičku nás potěšila bystrost dívek, které na jednom obrázku poznaly motorové vozidlo, a někdo další zjistil, že se to auto vyskytuje dokonce v táboře. To už ale Anička veřejně prohlásila, že zná řidiče....

Od té doby se všichni shánějí po něm a jeho vysvětlení, kde že potkal želvičky, a kde by je mohly hledat.
K obědu bylo pečené kuře s bramborem, a k tomu jsme si mohli nabrat i zeleninu. Špatná nebyla ani polévka.
po obědě následoval tradiční polední klid, a následný trénink. Po tréninku jsme chtěli vzít děti do vody, ale po včerejší příhodě s Rickym jsme to raději vynechali. Stále nevíme, co stálo za příčinou jeho teploty. A když už jsme u toho, tak máme dobré zprávy. Jeho teplota klesla, z čehož máme radost. Horší je to u Ríši, který k nám sice dojede ve čtvrtek, ale jen jako pasivní ú-častník. Nenašlapuje se mu stále nikterak dobře. Ale co, hlavně že má zájem být s námi, i to se počítá.
Koupání jsme tedy raději odložili, a po krátké přestávce spojené se svačinou, jsme se vydali na očekávanou dohrávku pétanque. Hrálo se o třetí a čtvrté místo, kde se střetli Anička s Denisou proti Viktorovi s Tondou. Vyhrála, celkem suverénně děvčata. I tak jsme se rozhodli o udělení dvou třetích míst. Vždyť si to kluci takřka zasloužili. Když píši takřka, tak proto, že kdyby neodpadl Ríša, tak mohl být v těch finálových bojích on s Honzou Svobodou, ale kdo ví. Honza to, že nemohl bojovat do konce, tak to nesl celkem statečně. Přesto bylo vidět, že ho to mrzí, a to my nechceme. Tak jsme mu nachystali jinou šanci. Uspořádali jsme pro něj exhibiční utkání vedoucích, kterého se stal on členem. Tam nastoupili sportovní závodníci v pétanque Pavel Musil, člen juniorského výběru ČR s Honzou Musilem, úřadujícím spolkovým přeborníkem proti Josefu Musilovi, který si vzal k sobě právě Honzu Svobodu. Hrálo se na štěrku, což byl úplně jiný terén, na kterém vynikala skutečná technika. Zprvu to vypadalo beznadějné. Pavel s Honzou jasně vedli. Za stavu 8:2 se situace obrátila a Josef s Honzou Svobodou začali hru vyrovnávat. Nakonec se ujali i vedení 10:8, a jelikož se hrála zkrácená verze do 11 bodů, stačil této dvojici jeden jediný bod. To by byla skvělá senzace. Bohužel se nepovedlo, a nakonec vyhrála dvojice Pavel s Honzou těsně 11:10.

Ale zpět k oficiálnímu turnaji. Jak již jsem uvedl, v boji o třetí místo zvítězila děvčata. Přesto patří naše uznání i k výkonům Viktora Kubelky a Tondy Adama. Oni za to přeci nemohli, že jejich soupeř musel odstoupit, a že tak jim připadl postup. No, a v boji s děvčaty, které jasně vládly hře, vždyť v postupu o finále, prohrály velice těsně, tudíž to byl skvělý soupeř, tak kluci dokázali i dost bodovat. Už za to jim patří uznání. Proto si také zaslouží  druhé třetí místo.

Ve finálovém boji proti sobě nastoupili spolubydlící z jednoho pokoje. Celou hru se dařilo Alešovi Slukovi a Honzovi Masopustovi, přesto se vše parádně zkomplikovalo, a překvapivě prohráli v poslední hře, když Petr Dusil s Jakubem Hradeckým dali v poslední hře zázračnou pětku, a obrátili tak vítězství na svoji stranu.
Byl to skvělý zápas. Všechny týmy měly své fanoušky. Ti, co fandili správné straně, tedy té vítězné, obdrželi od táborové Fortuny lentilky.
Nastal čas večeře. K ní nám kuchař nachystal špagety. V pitném režimu byla opět voda se šťávou.
Po večeři, když už jsme toho všeho měli poměrně dost, se rozhodl, na nátlak dětí, vydat Honza se všemi do lesa, kde děti stavěly želvičkám nějaká ta bydlení. To byl ale jejich nápad, skutečně.
Asi se jim tam moc líbilo, když se vrátily až ve 20,45 hod., a to mají ve 21,00 hodin večerku. Jak to asi stihnou s tím mytím? No, jak je známe, oni si jistě poradí. Jenom doufáme, že to mytí nějak „neodfláknou“.

Dnešní den byl opět plný činnosti, ale i ohleduplnosti, a zábavy.

Dobrou noc všem rodičům.