Zdravíme všechny naše členy, rodiče a další příznivce, kteří nás všeobecně podporují. Jistě víte, že nyní dochází k rozvolňování dříve přijatých opatření, která byla přijata k ochraně zdraví a životů. Šlo o situaci, jakou z nás nikdo nepoznal, a která se může i v dalších letech opakovat. To je ale na jiné povídání. Nyní musíme řešit kdy a jak rozjet naši sportovní činnost. Jaká přijmout opatření apod.
Jak to je s tím cvičením? Pravda je taková, že se vyskytuje nepřesná definice, jak můžeme začít sportovat, tedy dělat judo. Někteří právníci (mnohdy i rádoby právníci ) hledají kličky a mezery ve vládních rozhodnutích, a že jich tam je! Ze všeho zhruba vyplývá, že sportovci mohou od 11. 5. cvičit v kolektivu do 100 účastníků. Tím se myslí výhradně sportovci! Trenér a ostatní musí být od sportovců minimálně 2 metry, a samozřejmě, na rozdíl od sportovců, musejí mít roušku nebo jinak zakryté nos a ústa. Dává to někomu smysl? Mě tedy ne. V praxi to znamená, že:
- florbal bude moci cvičit, protože se jedná o dospělé, tak jim ani delší vzdálenost trenéra tolik vadit nebude. Mnohem horší je situace u juda, kde se jedná o děti, a tam si neumím představit, jak jim zamezit (lépe řečeno ohlídat) aby se k nám trenérům nepřiblížil nikdo pod vymezenou vzdálenost. „Hodně dobře“ je na tom pétanque, protože tam jsme všichni sportovci. Tudíž tam je vše ok. Navíc, oproti ostatním celkům má možnost hrát na venkovních hřištích. Posledním našim celkem je sebeobrana. Tam se jedná o starší cvičence, a tak i tam to je relativně ok. Tedy, pokud se Honza na dobu cvičení vymezí z funkce trenéra, a bude jen sportovcem.
Jak jsem výše psal a naznačoval, osobně s tím mám problém. Nesouhlasím s tak hloupím opatřením, kdy část se může stýkat a bez roušek, a jiní ne. Nedává to smysl, není v tom logika! Když si k tomu přidáte ministerské rozhodnutí, že ač se děti mohou vzájemně dotýkat, dokonce společně sportovat bez roušek, tak se nemohou převlékat na šatnách, pak je vidět o jaké diletantství v těchto rozhodnutích jde. My máme ale ještě jednu nemalou komplikaci, a tou je, že je škola do konce školního roku uzavřená, byť běží v nějakém nouzovém režimu. Kde tedy máme cvičit? To tedy rozhodně nevím, ale nějaké plány už tvoříme.
U pétanque máme naplánovaný společný trénink už na příští týden. Jedná se spíše o schůzku, na které se budeme dohadovat co dále. Jo, a také chceme stanovit sestavu na letošní PLP, která by se měla realizovat, byť v pozměněné formě. To proto aby se, co by dlouhodobá soutěž, stihla dohrát v sezóně, protože jinak by byla už dávno v plném proudu.
Florbal bude mít schůzku vedení a tam se rozhodne jak, a hlavně v jaké formě dál. No, a pak už je tu jen judo a sebka, která je specifická a kluci si jistě najdou nějakou solidní náhradu cvičení.
Nejhorší to tedy máme s judem. Jak jsem výše psal, tak nám to „rozvolnění“ moc nepomohlo. Přesto již s panem Motlíčkem něco chystáme. Nebude to převážně judo jako takové, ale mělo by se jednat o doplňkové akce. Pracujeme ale i na cvičení vlastního juda. Nějaké plány už máme, jak by se to dalo zařídit.
Se současnou situací souvisí i tábor. U něj jsme byli dlouho na vážkách, a pravda je i taková, že pokud by měl být v rouškách, tak to nedává smysl. My děti trápit nenecháme. Ale, i zde se budeme snažit něco zrealizovat. Šlo by, pokud to bude realizovatelné, o kratší akce, a některé i s vyjetím a přenocováním, ale, na tom se nyní pracuje, a také záleží jak se situace s „Covi-19“ upraví v následných měsících. Nyní si tedy sledujte naše stránky, kde budeme o jednotlivých aktivitách všechny informovat.
Hezký den a pevné zdraví
za realizační tým Josef Musil
