Letos pokračujeme po stopách doby Husitské. 
Tématem se budeme zabývat průběžně a druhou návětěvou Čáslavi. První jsme uskutečnili vloni.

Jan Žižka se narodil, jak uvádějí odborné prameny, kolem roku 1360 v Trocnově (Jižní Čechy). Odtud je také znám jeho přídomek "Jan Žižka z Trocnova". Pocházel ze zchudlého zemanského rodu, který zužoval rod Rožmberků. Již jako dítě přišel tragickou událostí o jedno oko. Proto se také dočítáme historických spisech, že se mu v dětství říkalo "Janek jednooký".
Rozpínavost rodu Rožumberků byla tak veliká, že se nakonec musel rod Žižků ze svého sídla odstěhovat. To byl zřejmě hlavní důvod proč se Jan Žižka přidal kolem roku 1406 k místním lapkům a s nimi společně začal škodit tomuto věhlasnému jihočeskému rodu.
Rožmberkové chtěli aby byl Žiška za své činy souzen a popraven. Tomu zabránil osobně král Václav IV., který mu udělil amnestii. Po ní Jan Žiška odešel bojovat na straně polského krále proti řádu německých rytířů. Po návratu z bojů působil v početné družině krále Václava IV.
Ovšem, z pohledu historie a naší země je pro nás nejdůležitějším jeho aktivní životní období v době husitské (jinak byl u husitů jistě déle). To se dá datovat od jeho aktivní účasti na první pražské defenestraci, při níž byli z novoměstské radnice vyházeni konšelé z oken a také období nástupu Zikmunda Lucemburského na český trůn.
Husité se v té době (1420) dělili na dva tábory. Na umírněné, kterým se říkalo Pražané. Ti by se byli schopni se Zikmundem dohodnout za nějaké ústupky a radikální Táborité. Ty vedl právě Jan Žižka. Táborité nechtěli kompromisy. Šlo jim o zásadní změny a nechtěli o tom s nikým nikterak smlouvat a dělat nějaké ústupky ze svých požadavků.
Téhož roku proběhla v Čáslavi (významné husitské centrum) důležitá událost. V čáslavském sněmu bylo rozhodnuto o sestavení prozatimní dvacetičlenné vlády, ve které byl zapojen i Jan Žižka, a sesazení z trůnu krále Zikmunda. Dále bylo na tomto sněmu jednomyslně scháleno přijetí "Čtyř artikul pražských" (jako zemské zákony). Ty upravovaly přijímání pod obojí, svobodné hlásání slova Božího, trestání smrtelných hříchů a odejmutí světského majetku círky.
Jan Žižka byl skvělý taktik a výborný vojevůdce. O tom svědčí i skutečnosti, že nikdy neprohrál žádnou z bitev. A to dokonce ani v dobách, kdy přišel v boji při dobívání hradu Rábí (1421) i o své druhé oko. Nechával se tehdy, co by slepý, popsat stav bojiště, vzhled terénu a pak navigoval své velitele, jak mají pokračovat v bojích.
Bohužel Jan Žižka téhož roku nečekaně v průběhu tažení na Moravu umírá.
Z pohledu historie Jan Žižka patřil skutečně mezi vinikající světové vojevůdce. Vždy si dokázal poradit nejenom s početnějšími a zdatnějšími vojsky, ale zasloužil se i o nové taktické pojetí boje, dokázal z obyčejných sedláků a jiných nezkušených lidí (božích bojovníků) vytvořit stálé polní vojsko. Vytvořil systém vozové hradbové obrany a vybudoval dělostřelectvo, které nemělo v té době obdoby.
Významně se zapojil i do politického vyjednávání. 
Po smrti byl Jan Žižka pochován v kostele sv. Ducha v Hradci Králové. Odkud byl později zřejmě převezen do Čáslavi. Tam došlo k jeho znovuobjevení až v roce 1910, kdy se při rekonstrukci místního kostela sv. Petra a Pavla objevila jeho lebka. Ta je nyní ke shlédnutí na místní radnici.
Ještě v našem malém historickém povídání stojí za zmínku, že si Husité začali říkat po smrti Jana Žižky "Sirotci".
Když hovoříme o Janu Žižkovi, nebylo by správné opomenout krátce základní pilíř doby husitské.

Mistr Jan Hus (* kolem roku 1370 Husinec - ┼6. 7. 1415 Kostnice)
Církevní reformátor, vysokoškolský učitel a kazatel.
Pro své názory byl z pražské univerizity vyloučen. Zároveň ho katolická církev prohlásila za kacíře a pohnala ke kostnickému koncíliu. Tam mu byl Králem Zikmundem Lucemburským zaručen bezpečný odchod. Jenomže Jan Hus odmítl odvolat své názory na církev, kterou dlouhodobě kritizoval za její hanebné chování. Proto mu ani jištění od krále nebylo nic platné. Mistr Jan Hus byl koncíliem uznán za kacíře a následně byl vydán k upálení. Což se také následně stalo.
Mistra Jana Husa umlčeli, jeho myšlenku ovšem nikoliv. Byl vzorem, svými názory, pro mnohé generace. Jeho odkaz rozpoutal pro tehdejší dobu veliké peklo v podobě husitského hnutí a nám dal do historie velmi dobrý základ k zamyšlení.
Dnešní církev se k odkazu Jana Husa staví dosti rozpačitě. Sice je pravdou, že teprve v až papež Jan Pavel II. (vlastním, civilním jménem Karol Vojtyla - Polák) projevil (až v neskutečně dlouhé době od činu) v roce 1999 lítost k jeho osudu. Ovšem nic více, nic méně. A to je opravdu, na takovou křivdu, dost málo. Dokonce není označován ani za skutečného reformátora, ačkoliv jím bezesporu byl a v mnohém ohledu měl pravdu. Za jeho následníky lze považovat Luthera, Kalvína a Zwingliho. Bohužel si na uznání jeho osobnosti musíme ještě dalších "pár" let počkat.

Málo se dnes ví o tom, že Mistr Jan Hus nebyl jediným čechem upáleným v Kostnici za své postoje. Dalším, k obdobně usmrceným reformátorům patřil i Jeroným Pražský (narozen kolem 1370 a usmrcen upánením 30. 5. 1416. Tedy takřka rok po Janu Husovi.
Sám Hus, který byl jeho přítelem (učili na stejné škole, zastávali obdobné názory), ho odrazoval od cesty do Kostnice.
Jeroným Pražský přijel do Kostnice 4. dubna 1415 aby podpořil Jana husa. Když zjistil, že mu tam hrozí skutečně nebezpečí obrátil se a spěchal zpět do Čech. Bohužel ho u hranic v Hiršavě zatkli a dovezli v okovech před tribunál v Kostnici.
Byl vyslýchán a a mučen, stejně jako Jan Hus. Nakonec vyhověl nátlaku a své názora před koncíliem odvolal. Myslel si, že si tím uchrání život. Mohlo se tak stát, protože koncílium už netrvalo na jeho odsouzení. Paradoxně čeští účastníci koncília se nespokojili s jeho odvoláním. Požadovali další souzení a upálení. Když to Jeroným Pražský zjistil, odvolal své odvolání a začal se opětovně hlásit ke svým myšlenkám i k ideím Mistra Jana Husa. To vedlo k jeho odsouzení a následnému upálení. Jeroným Pražský se choval velmi statečně a to i přes to, že hned v počátcích po zatčení velmi vážně onemocněl.
Jeho popel byl, stejně jako Husův, vhozen do řeky Rýna. 

Čerpáno z veřejně dostupných zdrojů.