Král Jiří z Poděbrad (správně "Jiří z Kunštátu a Poděbrad")
narodil se 23. 4. 1420 pravděpodobně v Poděbradech a zemřel 22. 3. 1471 v Praze.
Pocházel ze šlechtického rodu pánů z Kunštátu a byl jediným českým panovníkem, který nepocházel z panovnické dynastie, ale z panského rodu domácí šlechty. Po králi Jiřím z Poděbrad vládli u nás výhradně jen králové cizích rodů.
O místě narození Jiřího se vedou stále spory, zdali se jednalo o Poděbrady. Vyvstávají názory, že se mohl narodit i jinde (Bouzov, Hořovice, hrad Litice, Kunštát).

Roku 1434 se pravděpodobně jako čtrnáctiletý zúčastnil bitvy u Lipan na straně umírněných kališníků a katolíků. Tedy té šťastnějšívítězné straně.

Jiří z Poděbrad byl původně hejtmanem mladoboleslavského kraje. V té době se sblížil s představitelem panského stavu Hynkem Ptáčkem z Pirkštejna, po jehož smrti převzal vedení celého panského seskupení a zaujal vůdčí postavení v kališnickém táboře. Mezitím se znovu aktivovala katolická opozice, Jiří vytušil nebezpečí a v roce 1448 přepadl Prahu, kterou následně ovládl.

V roce 1452 dobil Jiří Tábor, který byl ovládaný radikálními kališníky, čímž zlikvidoval Tábority jako politickou a náboženskou skupinu. Prohlásil se za správce království a pokoušel se o obnovu českého království, rozvráceného husitskou revolucí.

Za tehdejší složité situace bylo pro Jiřího z Poděbrad diplomaticky nejlepším řešením uznání nezletilého Ladislava Pohrobka českým králem. Za to si získal podporu i od samého císaře právě díky své výborné diplomacii a ochotě. Tím se mu dostalo uznání svého titulu zemského správce. Ve Vídni se Jiří setkal s Ladislavem Pohrobkem a dohodl se s ním na podmínkách jeho přijetí za krále. Ladislav Pohrobek byl tedy 28. října 1453 korunován díky Jiřímu českým králem, byl však nezletilý, proto si Jiří udržel výkonnou moc a nadále se snažil udržovat rovnováhu mezi kališnickým a katolickým panstvem a částečně restaurovat královský majetek.

Proti svým odpůrcům neváhal použít hrubé síly, ať už se jednalo o saská knížata v severozápadních Čechách, nebo o radikálního husitu Jana Koldu ze Žamberku, své mocnější odpůrce (Rožmberky a Šternberky) uspokojoval udělováním významných úřadů, čímž je zároveň odsouval do politického pozadí. Roku 1457 zemřel Pohrobek na leukémi. Musela nastat volba nového českého krále. Zpočátku se zdálo, že jím bude zvolen některý z příslušníků panovnických dynastií, ovšem 2. 3. 1458 byl českým sněmem zvolen v Praze na Staroměstské radnici Jiří z Poděbrad.

Důvodem této volby byla skutečnost, že si česká kališnická šlechta přála zachovat dosud platné výdobytky husitské revoluce, to znamená především přijímání pod obojí. Proto musela do svého čela postavit „husitského krále“ (toto označení je nutno chápat jako král umírněných husitů). Za pomoci úplatků a slibů (např. Janovi II. z Rožmberka), ale také výhrůžek a nátlaku však dosáhl toho, že mu své hlasy dalo také české katolické panstvo. Jiříkova zvolení se ale nezúčastnili zástupci vedlejších (katolických) zemí Koruny české. Nezískal podporu ani od moravských katolíků. Nový král svědomitě dodržoval basilejská kompaktáta. Zároveň se snažil o poklidné soužití většiny kališnického obyvatelstva s katolickou menšinou. Nábožensky snášenlivý byl i v osobním životě. Obě jeho manželky, Kunhuta ze Šternberka i Johana z Rožmitálu pocházely z katolických rodů.

Jiří si díky své skvělé diplomatické obratnosti získal přízeň mnoha důležitých hodnostářů, včetně císaře Fridricha III. Mezi jeho nejvýznamnější počinky patří pokus o sjednocení Evropy.

Převratná a v mnohém svou dobu předbíhající myšlenka vytvoření středověkého „společenství národů“ (obdoby dnešní OSN či EU) nakonec nenašla pochopení. Jiříkovo úsilí mohlo jen stěží uspět v podobě, v níž byla ignorována právě papežská moc.

Král Jiří dne 22. března 1471 nečekaně zemřel. Pohřben je v královské hrobce v Praze chrámu sv. Víta.

Boj mezi českým králem a jeho odpůrců nabíral na obrátkách. Vznikala vnitřní opozice. Katolické panstvo vytvořilo tzv. Zelenohorskou jednotu a s požehnáním papeže Pavla ll. zahájilo boj proti králi. V roce 1466 byl Jiří papežem prohlášen za kacíře a čelil křížovému tažení, v jehož čele byl Jiřího bývalý zeť, uherský král Matyáš. V únoru 1469 se však Matyáš ocitl po bitvě u Vilémova, v královském obležení. V zajetí slíbil , že se bude snažit o smíření Jiřího s papežem. Po propuštění se ale nebránil zvolení katolickými pány za českého krále. Jiří věděl, že jeho synové se české koruny nedočkají a proto se rozhodl přenechat ji Jagellovcům. Český sněm Matyáše jako krále odmítl a přiznal právo na českou korunu synovi krále Kazimíra IV. Vladislavu Jagelonskému.
Po vyčerpávající válce v roce 1471 se objevily naděje na smír obou stran. Jiří z Poděbrad ale nečekaně 22. 3. 1471 zemřel.
Král Jiří z Poděbrad byl ve své době  velmi mocný a bohatý. Výrazně přispěl k rozvoji českého království a to jak hmotně, tak i kulturně. Obnovil hospodářství země, které narušily dlouholeté války. Zasloužil se o obnovu dolování stříbra v Kutné Hoře, o ražbu českého groše. Podporoval obchodní cesty, které byly nutné pro rozvoj zahraničního obchodu. Pro podporu řemesla a obchodu uděloval cla a tržní předpisy. Snažil se obnovit jednotu českého státu a posílit královskou moc.

Čerpáno z veřejně dostupných zdrojů.