Judo - společná akce dětí s přenocováním
Abychom toho neměli málo v posledních dnech, tak jsme si ještě vymysleli pro děti, které budou chtít, malé dobrodružství. Bojové přenocování z pátku 27. na sobotu 29. 9. Sice to byla malá náplast za v létě nerealizovaný tábor, ale… aspoň něco.
Letní výcvikový tábor nám nevyšel, protože v požadovaném termínu se nám nejprve nepodařilo ve Zbraslavicích zajistit potřebnou kapacitu, a následně z důvodu menšího zájmu, jak by se nám líbilo. Chtěli jsme tedy udělat příměstský tábor u nás na hale. Ale ani to nevyšlo, a to z důvodu nepochopitelných průtahů stavby spojovací chodby mezi halou a školou. Stavba měla být hotová někdy v dubnu. Jenže, když si stavební firmy sjednávají více zakázek nebo nemají vlastní pracovníky, tak se není co divit. Nakonec jsme „byli rádi“, když skončili den před zahájením školního roku. Tak se to skutečně nedalo, a to nemluvím o zmařené dovolené a posledního víkendu. Ale zpět k akci s dětmi.
V pátek k nám docházely děti postupně, ještě v době, kdy se konala akce florbalového týmu v rámci ETS. Pánové z florbalu nám také pomohli se stavbou dvou zápasových ploch, což bylo skvělé.
Pro děti jsme připravili stravu v rozsahu večeře (masová směs, přírodní řízky, sekaná, přílohy brambory, rýže, pečivo), snídaně (pečivo, máslo, džem, sýr, párky, švestkové koláče čaj – ovocný nebo černý a další) malá svačinka (jablka, banány a tatranka). K tomu nepřetržitě pitný režim – ochucené i neochucené vody, čaj.
V pátek byl program volný, a tak došlo na míčovou hru, deskové hry apod. Před spaním byla i pohádka. Pak došlo na hygienu, a po pár neúspěšných pokusech, i spánku. 
Ráno se vstávalo už v 7,00 hodin. Někteří, k naší smůle, vstali i o poznání dříve, což znamenalo, že připravené budíky přišli o svoji práci. Také jste si všimli, že dnešní generace neumí být potichu? Natož brát ohledy na druhé? Zajímavé je, že to tak je u těch nejmladších. Stejné to je i s pitím. Všude samá stopa. Ale co, stačilo vzít hadry, a bylo po „malérech“.
Co jde ale klukům skvěle, a to jsem netušil, je, když chtějí, tak pravdomluvnost, kterou ale má každý malinko jinde, a přitom skutečně nelžou. Jenom situaci vnímají po svém. A tak rázem zjistíte, že i když vše vypadá jasně, tak je to mnohdy asi kapku jinak. 
S kluky a dívkami to bylo fajn. I když ani ony nebyly úplně ok. Kecaly pozdě do noci, a to i v době, když už i ti největší raubíři spali. Ale co, kdy se zase najde taková šance? Ale, když jsem u těch holek, tak jedna zajímavost. Denisa došla hned na začátek volně přístupného tréninku našeho mužského florbalového týmu Pátečníků, a byť je jen starší žákyně, tak se nebála, a šla si s nimi zahrát. Byl to skvělý pohled. Ona kurážná, kluci ohleduplní, a to i když jí nic lacino nedávali. Byl jsem na Denisu hrdý, že se dokázala zapojit a nestála nikde stranou.
Ráno jsme se tedy společně nasnídali, vše kolem uklidili a šli se připravit na poslední den ETS, kdy bylo na programu judo, o kterém jsme již tady psali.
Vše dopadlo dobře, a snad se to i dětem líbilo. Pokud ano, tak budu rád. Vždyť jsme to dělali pro ně. Na závěr patří mé poděkování manželce, která, ač jsem se jí nikdy na nic neptal, tak mi se všemi akcemi pomáhala.
Více fotografií z akce najdete v sekci fotogalerie.
