1. den - sobota 4. 8. 2018

Ráno jsme se sešli u haly v 9,00 hod. Papíry jsme měli hotové do 15 - ti minut, a tak jsme se mohli vydat na cestu.
Ta ubíhala v poklidu. Na místě, které je cca 30 km, jsme byli poměrně brzy. Ubytování je skvělé. Každý pokoj má svojí vlastní sociální zařízení, což jen tak jinde nevidíte. V zařízení jsme už jednou byli, proto můžeme posoudit dnešní stav relativně objektivně. Je tu spousta změn, a všechny tohle místo mnohonásobně vylepšují.
Strava je také dobrá. Jen méně ochucená. To je ale zřejmě realizováno s trendy zdravějšího stravování, kdy se podporuje výživa dětí bez vlivů vysokých dávek soli apod.
Při našem příjezdu nebylo pár pokojů ještě uklizeno. Paní, která se o úklid stará, toho měla moc. Čekali jsme tedy do oběda. Chyba byla ale i na naší straně, kdy kolegové s florbalu, kteří nám dané pokoje přepustili, se nahlásili s příjezdem až na pátou hodinu. Ale co, hlavně, že jsme měli kde své kosti složit.
K obědu byla svíčková s knedlíkem a hovězím masem. Polévka se podávala bramborová. Na svačinu nás čekali koblihy s nugetou, a k večeři kuřecí směs s rýží. K tomu bylo k dispozici ještě několik kousků jablek.
Po obědě jsme nejprve postavili tatami v TV, které jsme si tam nanosili z velké tělocvičny, a poté se dali na trénování.
Tréninku se ujal ochotně pan Motlíček, a šlo mu to velmi dobře. S Honzou Musilem se dohodli, že se budou na trénincích střídat. Honza Musil bude dělat dopolední tréninky a p. Motlíček odpolední. Pavel Musil bude dělat tréninkovou asistenci a Josef Musil se bude účastnit tréninků dle možnosti, pokud nebude mít na plánu další přípravu aktivit pro děti.
Po tréninku jsme vzali děti k rybníku, kde se pěkně vyřádili. Voda byla teplá, ale dno dost bahnité. To ale dětem vůbec nevadilo. Při tom nás zastihl i déšť, který nám koupání náramně zpříjemnilo.
Následně, po koupání proběhlo bodování pokojů, a světe div se, všude byl docela pořádek, což je až nevídaný stav, na tuhle generaci. Přesto jsme museli rozhodnout o vítězi bodování. Bylo to těžké, a tak jsme hledali prkotiny, abychom mohli nějak rozhodnout. Vyhrál pokoj číslo B14. Ti dostali nejenom nějaké bonbóny, ale i do zápůjčky želvu, symbol čistoty. Prase udělené nebylo.
Po večeři jsme nechali dětem volný program. Hráli na rybáře. To nám přineslo první drobné úrazy. Pavel Musil si odřel nohu o větve stromů, a Tonda Adam si odřel ruku při zakopnutí o něco mezi nimi. Došlo k dezinfekci, přelepení, a hrálo se ještě chviličku dál. Pak se děti vydaly na vybíjenou. 
Ve 21,00 jsme vyhlásili večerku. Budíček je ráno v 7,00 hodin, a rozcvička v 7,10 hod. Plánujeme dvojfázové tréninky. Dětem se tady zatím líbí, a domů volat nechtěl nikdo, ač jim to bylo nabídnuto. Děti jsou fajn, a zatím se asi i velmi dobře baví, a o to nám tady jde. Výborná je i spolupráce s našimi florbalisty, kteří nám v mnohém pomáhají.
Tak skončil ten první den LVT 2018. Jo, a někde poblíž se prý pohybují želvičky, které jsme dávali na facebook. Tak uvidíme, jestli sem dorazí za námi.

2. den - neděle 5. 8. 2018

Ráno, kdy byl budíček v 7,00 hodin a my si bláhově mysleli, že tím časným buzením děti zaskočíme, stal se opak, děti zaskočili nás. Jako by se nemohly dočkat, a tak již před vyhlášeným budíčkem obšlapovaly před svými pokoji a hned jak to šlo, se vydaly na první táborovou rozcvičku. Běželo se v oblečení samozřejmě jen do půl těla, a nikdo z nich si nenaříkal. Rozcvičky u nás vede Richard Motlíček starší, který se ochotně nabídl, což ostatní uvítali. A že mu to jde, tak o tom není žádných pochyb.
Po rozcvičce bylo bodování pořádku v jednotlivých pokojích. Vyhrála děvčata, která si také urychleně převzaly, do svého krátkého držení, želvičku čistoty k sobě na pokoj. To proto, aby si to vedoucí nerozmysleli. Ono to rozhodnutí, kdo má nejlépe uklizený pokoj, nebylo zas až tak jednoduché.
Následovala snídaně. Tedy, také ta první táborová, ke které jsme měli rohlík s houskou, dvě kolečka salámu, tavený sýr trojúhelníček, nugetu a máslo. K dopolední svačině jsme dostali jablka. My ale měli i něco lepšího. Manželé Hofericovi nám dovezli krásné velmi chutné broskve. 
Ty jsme dětem připravili řádným omytím a naporcováním, aby nemusely zápasit s peckami.
Bohužel pršelo, a k tomu byla tělocvična obsazená mažoretkami. Nezbývalo nám nic jiného než nechat děti na pokojích si hrát společenské hry, které jsme sebou, právě pro takovéto případy dovezli. Jsme prostě (snad) na všechny situace připraveni.
Následoval oběd, ke kterému jsme měli masový vývar s těstovinami a po polévce kuřecí stehno s rýží nebo dle volby s těstovinami. Jídlo bylo dost chutné.
Po obědě byl krátký polední klid, a po něm jsme se vydali do lesa, kde jsme děti učili pétanque. Terén byl šílený. Koule se nedalo umisťovat. Škoda mluvit. Ale co, děti se i tak tu hru naučily. Od tří hodin pak byl trénink juda, po judu krátké koupání a následně večeře. To už jsme ale měli v sobě (každý) veliký sladký koláč z odpolední svačiny. 
K večeři bylo rizoto, a i to bylo velmi chutné. Některé děti si ho také přidávaly, no, ale pár jedinců tomu moc nedalo.  Chutné byli i saláty, které jsme si mohli nabrat z chlaďáku. Jednalo se o okurkový salát, pak nějakou čalamádu a rajčatový mix s nějakou další zeleninou.
Po večeři byla opět prohlídka čistoty pokojů. Tentokráte navštívila želvička čistoty poslední pokoj (Aleš Sluka, Jakub Hradecký, Jan Masopust a Petr Dusil). Ovšem, i tentokráte to rozhodování bylo velmi těžké. Těch adeptů na vítězství bylo mnohem více.
Po obodování a následném nástupu s vyhodnocením, jsme se vydali odehrát první dvě kola pétanque. Děti hrály jak o život. Každý měl radost ze zisku bodů….
Když jsme odcházeli z hřiště, nabídli nám Pátečníci, abychom si půjčili jejich lano a vzájemně se přetahovali. To jsme si ale naběhli! Děti vzaly za jeden konec, a my vedoucí za druhý. Bláhově jsme si mysleli, že ty naše děti přetáhneme. Následovala ostuda, kterou si jistě budou všichni velmi dlouho pamatovat. Děti nás nejenom porazily, ale hlavně to bylo takovou rychlostí, že to náramně pobavilo nejenom všechny Pátečníky, ale i kolemjdoucí a další přihlížející. Také za to sklidily od všech veliký potlesk. Někteří pátečníci nás litovali, a tak nás šli na odvetu posílit. Bohužel, marně. Děti nás zase hravě přetáhly, a to jsme se skutečně moc snažili. Ne, že by nám vadila prohra, to ne. To se dalo vymluvit na naši ohleduplnost k dětem. Vadila nám ta rychlost, jakou nás děti zdolaly. Nikdy bychom neřekli, že je v těch dětech taková síla. Děti si užily další aplaus, a my je raději pobídli k odchodu na ubytovací prostor k mytí. Ovšem i to bylo přerušeno. Bratři Adamové vytáhli melouna, kterého jim mamka přibalila na cestu, a začali ho hbitě nabízet. Chtěli jsme to sice zatrhnout, že již je čas na večerku a mytí atp., jenomže i my na něj měli chuť, a tak jsme počkali až na nás vyšla řada. A aby to nebylo tak jednostranné, tak i my přidali další ovoce. Byli to další lahodné broskve od Hofericů. Což také brzy každý poznal.
Ve 21,00 hodin byla večerka. Vypadalo to, že bude už klid a všichni budou pokojně spát. Jenomže na jednom pokoji borci machrovali a začali si vykládat v postelích děsivé horory. A že to vyprávění muselo být zajímavé, o tom svědčí skutečnost, že po velmi krátké době nás volali k sobě s tím, že se všichni bojí. K řešení situace se vydal vedoucí Honza Musil, který se za dětmi vydal. To, co viděl, ho náramně pobavilo. Děti se samy tak vystrašily, že všichni seděli na postelích a brečely, že se bojí. Chvíli tam s nimi tedy pobyl, a uklidnil je klidnou rozmluvou a odvrácením pozornosti od tématu, což se ukázalo jako účinný způsob řešení. Co také jiného v obdobné situaci dělat? Doufáme, že jim tohle bude náležitým ponaučením a více se takové zábavě vyhnou. Co se týká zdravotního stavu týmu, tak jenom ošetřujeme Tondovi to odření, kterému mokvá. Činíme tak dezinfekcí, aplikací hojivou mastí a ochranným obvazovým krytím. Toto ošetření bylo provedeno 2x za den, a je patrné, že se vše zdárně hojí. Dále ošetřujeme Denise ukopnutý palec u nohy. To jsme zpevnili náplastí. Před tím jsme na postižený kloub aplikovali protizánětlivou mast s překrytím. Tato mast zároveň mírní bolest. Děti jsme instruovali, jak mají postupovat v případě jakýchkoliv problémů.
Program je také bohatý, ale nějak jsme ve skluzu. Nestíháme, a tak budeme muset vše nějak urychlit, protože děti čekají stále 2 turnaje v judu, a to nemáme dodělaný turnaj v pétanque. Dále pak hon na lišku (poklad) a bobřík odvahy. Tam půjde o jemnou cestu, tedy žádné veliké strašení. Chceme, aby si každé dítě užilo nějaké to ocenění. Oni si to zaslouží. Jsou hodní a nemají ani žádný moc veliký nepořádek. Tahle sestava je zatím v poklidu. Žádné větší problémy jsme nezaznamenali. Také je divné, že ač dětem dáváme možnost zavolat svým rodičům z našeho mobilu, nikdo toho zatím nevyužil.
Dnes nás ještě posílili, dle plánu, Jan Masopust a Adam Dršťák. Děti se o ně ihned postarali. Je vidět, že jsou velmi dobrá parta.

Hezký den a pozdrav z LVT 2018 vám všem přeje vedení a děti.   

3. den - pondělí 6. 8. 2018

Ráno začalo již tradiční rozcvičkou. Po ní následovali úklidy světniček, a hurá na snídani. Děti se celkem rozjedly, a to je dobře. 
Následovala kontrola pořádku, která přinesla nové poznatky s tím, že některé děti nám přestávají uklízet. Vedoucí proto udělil první prase. Bylo to pokoji B15 (Kubelka, Svoboda, Motlíček a Zikmund). Popravdě, už bylo na čase. Neumíme si představit, že by děti byly tak vzorní. To by snad ani nebylo v pořádku. 
Želvičku čistoty obdržela děvčata (Hofericová, Sluková). Ty už jí mají ve druhém držení. Oni by jí ale mohly mít každý den. Takový tam mají pořádek.
Následoval dopolední trénink juda, kterého se zdárně ujal Honza Musil. Po něm jsme se pustili, po krátké přípravě, do pokračování turnaje dvojic v pétanque. I tentokráte se nám to celé nepodařilo dohrát, protože byl čas oběda.
Po obědě byl řádný polední klid, a po něm začal krátký trénink zaměřený na rozcvičení a přípravu turnaje Cano Cup 2018. Této části se ochotně ujal Ríša Motlíček. Jakmile dal pokyn, že je vše v nejlepším pořádku, došlo k zahájení prestižního turnaje, který se „pere“ přibližně od roku 1984.
Turnaj proběhl hodně rychle, a děti zápasily skvěle. Také jsme je za jejich výkon pochválili. Kéž by jim to vydrželo i na ostatních soutěžích.
Jakmile skončil turnaj, šel, kdo chtěl, se krátce vykoupat do rybníka. Voda byla sice teplá, ale ne tak, jak tomu bylo předešlý den.  
Následovalo pokračování v pétanque. To se nám ale začalo komplikovat menším úrazem Ríši Motlíčka ml., který trošičku skotačil a při tom špatně šlápl. Otec, který jel do Kolína, ho vzal s sebou, aby se na něj podívali v nemocnici. Sice to prý není nic vážného, přesto se zatím k nám nevrátil. Lékař mu totiž doporučil klid. Není ani divu, protože se Ríšovi špatně našlapovalo. Uvidí se tedy ve středu, jak na tom bude. Přejeme mu, alespoň na dálku, aby se mu vše zlepšilo a mohl se k nám vrátit.
My tedy ve stejné době pokračovali v turnaji pétanque. Podařilo se nám dohrát skupiny, nasadit do postupového pavouka, a dokonce odehrát první kolo, kde se rozřadily týmy, podle výsledků, do bojů o první a druhé místo, a třetí a čtvrté místo. Tohle jsme ale nedohráli, protože už byl nejvyšší čas na večeři. Po večeři se šla většina dětí projít do lesa s Honzou Musilem a jeho bratrem Pavlem. Pár dětí zůstalo na pokoji, proto poblíž zůstal Josef Musil.
V devět hodin byla vyhlášená večerka, a my bláhově doufali, že už je vše ok, a že máme už to nejhorší za sebou. Bohužel došel Ricky Moravec, který nám oznámil, že má teplotu. Přeměřením bylo zjištěno, k naší nelibosti, že má pravdu. Byl uložen na separaci, kde budeme sledovat vývoj jeho zdravotního stavu.
Dnes jsme také mohli mít táborák, na který nás pozvali Pátečníci. Jenže, my to nevěděli dříve, a tak jsme nezakoupili žádné špekáčky, a ono by to bez nich pro děti nebylo ono. Ale, ono je to takhle snad i lepší. Máme  děti v poklidu na pokojích, a ráno mohou vstát a věnovat se dění na LVT 2018.
Dnes nám byla také ohlášená ztráta jedné peněženky s obsahem kolem 200,- Kč (Honza S.). Uvidíme, jestli se někde neukáže. Tak, jako tomu bylo u povlečení na stejném pokoji. To se také velmi dlouho nemohlo nalézt, a najednou se záhadně objevilo druhý den.
Přes den byl u nás, na žádost dětí, zřízen „tetovací salón“. Ale bát se nemusíte, šlo o obtisky, které do pár dní slezou.
Ještě vás musíme informovat o tom, že jsme rozjeli historku kolem želviček. O tom ale raději někdy příště.
Přejeme vám hezký den. Účastníci LVT 2018.

Tak, a vše je zase jinak! Noční kontrola stavu Rickyho nedopadla dobře. Teplota mu vylezla k nehezké výši. Po konzultaci s jeho mamkou, bylo rozhodnuto, že se ihned převeze domů, kde má potřebné léky a stálý dohled. Odvozu se ujal Josef Musil, a doprovodil ho jeho syn Pavel. Honza se nechal odpočinout, aby ráno mohl zajistit plynule program LVT.
Dnes tedy máme svůj černý den. Dvě děti jsou mimo tábor. Z toho se jedno jistě k nám nevrátí, a druhé uvidíme. Není to sice nic závažného, v domácím prostředí to bývá "banalita", ale mrzuté to rozhodně je. Kdo by chtěl vidět děti odjíždějící domů před koncem LVT? Pro nás je hlavním cílem vidět děti spokojené, při návratu ke svým rodinám. To je náš skutečný cíl. Ne si jen odškrtnout další aktivitu, a poplácávat se jak jsme dobří.
Možná se někdo může ptát, proč píší i ty nepopulární věci. Odpověď je jednoduchá. My jsme vám všem slíbili, že vás budeme informovat o dění na LVT, a tak to činíme se vším všudy. Jenom tak mohou viniknout ty věci hezké, a s tím i budovat vzájemná důvěra mezi trenéry a rodiči. Proto jsme vždy otevření.

 Přejeme klidnou noc. 

PÁTEČNÍCI NA LVT 2018

Jsou to muži, a mají rádi florbal, dobré jídlo, a někdy i malinko pití. To první mají nejraději, a proto tomu "pití" moc nedávají. 
Je až s podivem, jak se tady kluci činí. Nejenom, že řádně trénují, ale oni k tomu i ve volném čase posilují, běhají a dělají kdoví co vše. Nikdo je nenutí, oni sami chtějí! Samozřejmě, že si užívají i nějakou tu zábavu, a zaslechnout je z ubytovacího zařízení, bývá také někdy až komickým zážitkem. Co nás ale moc těší, že nejsou lhostejní k našim dětem. Tedy k dětem ze společného spolku, a jak mohou, tak pomohou. A nejenom to. Občas nám pro ně přichystají i nějakou tu zábavu. 
Je mezi nimi i spolumajitel tohoto pěkného a velice pečlivě udržovaného, ale i neustále modernizovaného rekreačního zařízení, a i ten nám dopřává formou různých bonusů a slev. Moc děkujeme a vážíme si toho.
A proč o Pátečnících na těchto stránkách moc nepíšeme? Jeto prosté. Oni makají a na nějaké to psaní či alespoň dodávání podkladů nemají čas. 
Pátečníci vloni nastoupili do ligové soutěže. Samozřejmě, že to bylo do té nejnižší. Jinak to ani nejde. Ovšem, co tam předváděli v roli ligového začátečníka, pod vedením Martina Musila a trenéra Lukáše Svobody, to bylo ohromující. Však také tuhle soutěž vyhráli a zaslouženě postoupili do vyšší třídy. Doufejme, že se jim i tam bude dařit.

Děkujeme za děti a přejeme hodně úspěchů judisté "od vedle"

Akce želvičky

Dnes už vám to můžeme říci. Když jsme připravovali LVT, chtěli jsme udělat něco extra pro děti. Na lety vzducholodí, či jiné mimořádné aktivity nemáme dost finančních prostředků smile, proto jsme zvolili něco jiného, menšího, ale snad i zajímavého.
Připravili jsme a neustále jej dotváříme příběh o želvičkách. 
Nejprve jsme museli zajistit jejich výrobu na 3D tiskárně a k tomu zakoupit i potřebný materiál. To vše byla sice fuška, ale povedlo se. A to se vše tisklo neuvěřitelných 5 dní. Dlouho to vypadalo, že se nám to nepovede. Pavel to ale zvládl, a to tiskl i po nocích.
No, a když se to povedlo, začali jsme s příběhem. Nejprve jsme je nafotili v Kolíně (viz fb "invaze želviček"), pak jsme jednu (prototyp) zařadili do hodnocení čistoty pokojů, aby si děti na ně 
zvykly a měly o ně i dostatečný zájem. To vše se nám daří. No, a za pomoci Pátečníků je fotíme po okolí a dětem vyprávíme příběh, že se pohybují už i poblíž našeho působení. Tohle vše vygraduje v nejbližších dnech a hodinách, kdy želvičky vezmou tábor útokem. Ovšem, samozřejmě se jedná o hodné želvičky, o čemž se děti brzy dovědí.

Více vám už nebudeme prozrazovat, aby se to k dětem nedostalo.

Venku je hezky, tak přejeme i vám hezký den, a klukům, co jsou z LVT doma, co nejkratší možný návrat do ok stavu.

Turnaj pétanque - dvojice

Ve dnech 5.8. až 6.8. jsme odehráli historicky první táborový turnaj dvojic v pétanque. Celkem nastoupilo 8 týmů. Abychom je nějak rozlišili, tak jsme je pojmenovali názvy států. A tak se mohla střetnout mezi sebou družstva Japonska (Anička Sluková, Denisa Hofericová), Číny (Jan Masopust, Aleš Sluka), Čile (Antonín Adam, Viktor Kubelka), San Marino (Jaroslav Adam, Štěpán Polanský), Kuba (Jan Svoboda, Richard Motlíček), Holandsko (Adam Dršťák, Ladislav Berecz), Rumunsko (Ricky Moravec, Václav Zikmund) a Bělorusko (Petr Dusil a Jakub Hradecký).
Týmy byly rozděleny losem do dvou skupin A a B. Do A přiřadil los Japonsko, Čile, San Marino a Kubu. Do B pak Čínu, Holandsko, Rumunsko a Bělorusko. Z každé skupiny postupovaly dva týmy do vyřazovacích bojů.
Ve skupině A suverénně vyhrálo družstvo Japonska (Denisa a Anička), druhým postupujícím byl tým Čile (Viktor, Tonda), a to poté, co Kuba, která hrála skvěle odstoupila pro zranění jejího hráče. Přitom právě tenhle tým byl favorizovaným pro postup z druhé pozice. Ale, kdo ví, také to mohla Kuba prohrát.
Ve skupině B postoupilo z první pozice družstvo Běloruska (Jakub a Petr) a z druhé tým Číny (Honza a Aleš).
Ve vyřazovacích blocích tak na sebe narazil vítěz skupiny A Japonsko s druhým postupujícím ze skupiny B Čínou. Na druhé straně Vítěz skupiny B Bělorusko a proti němu druhý ze skupiny A Čile.
Do finále se probojovaly týmy Číny, která těsně porazila Japonce 6:4 a tým Běloruska, který si poradil s týmem Čile 8:4. Tak bylo rozhodnuto o dalších bojích. V boji o třetí místo neměla děvčata (Japonky) žádný větší problém s chlapci z Čile, kdy je porazily s přehledem 8:5, i když, jak je patrné, tak kluci v závěru hry výrazněji zabodovali a snížili tak stav, který do té doby k nim nebyl příliš Přátelský. Kdyby tak hráli od začátku, tak by měli šanci, ale v závěru hry, která měla svůj časový limit, tak to už se moc dohnat nedá.
Finále, tak to probíhalo fantasticky! Čína se sice ujala jasného vedení, a to až do samého závěru hry, kdy vedla v neuvěřitelných číslech 10:6. Navíc byl vyhlášen už dávno časový limit, a ta poslední hra už byla posledním náhozem. Číně tedy stačilo získat jeden jediný bod nebo neprohrát poslední hru o více jak 4 body, což je hodně nepravděpodobné. A byť se tedy zdálo, že je rozhodnuto, nastal neuvěřitelný zlom. Bělorusko vyhrálo! Oni totiž dokázali těch 5 bodů dát! Neuvěřitelné, šokující, skvělé. Byl to nádherný zápas s nečekaným koncem. Oba týmy si zasluhují uznání.
Na rtech hráčů Číny se objevil údiv a zklamání. Naštěstí se s tím vnitřně vypořádali a šli popřát svým soupeřům ke skvělému vítězství.
Pořadí tedy dopadlo následně:
1. místo Bělorusko – Jakub Hradecký, Petr Dusil
2. místo Čína – Aleš Sluka, Jan Masopust
3. místo Japonsko – Denisa Hofericová, Anna Sluková
4. místo Čile – Viktor Kubelka, Antonín Adam
Rozhodli jsme se, ještě před hrou, že oceníme všechna 4 postupující družstva. Tedy, že udělíme dvě 3. místa. Tudíž 3. obdrželo i družstvo Čile.
Pamatovali jsme i na Honzu Svobodu, který neměl šanci turnaj dokončit, a proto jsme pro něj udělali „exhibiční“ zápas vedoucích, kteří jsou zároveň členy soutěžního týmu pétanque Sport Kolín, a jeho přidat k nim.
Nastoupili tedy Jan Musil (úřadující spolkový přeborník) s Pavlem Musilem (je zařazen do juniorského výběru ČAPEK) a proti nim Josef Musil (loňský vítěz žebříčku) a právě Jan Svoboda.
Zápas začal jednoznačným vedením pro Honzu s Pavlem, a to dokonce až do stavu 8:2, kdy to vypadalo, že se jedná o jednoznačnou záležitost. Ovšem, to se rázem změnilo, když Josef s Honzou S. nejenom že dotáhly soupeře, ale dokonce se ujali vedení 10:8. Stačil jeden jediný bod, a to se jim bohužel nepodařilo. Tudíž zvítězil tým Honza a Pavel Musilovi těsně 11:10 nad týmem Honza Svoboda a Josef Musil.
Zápas to byl nakonec moc hezký. Zvláště, když se vybralo štěrkové hřiště, které mělo zcela jiné vlastnosti, jak hřiště předchozí.
Vyhlášení výsledků turnaje dvojic připadlo na 8.8., hned po snídani.
Historicky první turnaj je za námi. Děti hrály skvěle. Blahopřejeme vítězům, ale děkujeme i těm méně úspěšným za jejich výkony a pojetí hry.
Všem dětem přiložíme do jejich věcí výtah z pravidel hry, aby to mohly naučit své rodiče, sourozence a přátele. Tak si následně užívat této krásné a napínavé hry na dovolených ale i jiných příležitostech.        

4. den - úterý 7. 8. 2018

Dnešní, mírně ospalé ráno, nás probudilo do rozcvičky. Já to měl bez ní, tedy jako vždycky. Navíc jsem měl za sebou náročnější noc, a tak si vše vzal na bedra Honza, který zajistil rozcvičku, a já se mohl připravit v poklidu na vše ostatní.
Po rozcvičce jsme zajistili bodování pořádku, a světe div se, kluci měli o poznání lepší pořádek, přesto si želvičku zasloužila děvčata Denisa s Aničkou. No, a aby byl úklid ještě o něco lepší, tak jsme dali jen malé, usměvavé prasátko. Tentokráte vedlejšímu pokoji. Ve skutečnosti by se ani dávat nemuselo, protože i tam to nebylo špatné.
Následovala snídaně, a po ní jsme si připravili vyhlášení Cano Cupu 2018 na stupních vítězů před jídelnou. Bylo to celkem zábavné.
Nastal čas dopoledního tréninku, kterého se ujal Honza. Věnoval se nejenom stanovenému směru, ale i přípravě Adama Dršťáka na páskování. Je doposud jediným účastníkem LVT, který nemá udělený žádný technický stupeň. Po tréninku, který se mírně protáhl, měla být dohrávka turnaje v pétanque. Jenomže nebylo jasné, že se to stihne do oběda, a tak jsme to raději přesunuli na odpoledne. Dopoledne jsme věnovali želvičkám, tady legendě o jejich putování a výskytu. Děti to nadchlo. Začaly ihned bádat, kde by je mohly najít. Trošičku nás potěšila bystrost dívek, které na jednom obrázku poznaly motorové vozidlo, a někdo další zjistil, že se to auto vyskytuje dokonce v táboře. To už ale Anička veřejně prohlásila, že zná řidiče…. Od té doby se všichni shánějí po něm a jeho vysvětlení, kde že potkal želvičky, a kde by je mohly hledat.
K obědu bylo pečené kuře s bramborem, a k tomu jsme si mohli nabrat i zeleninu. Špatná nebyla ani polévka.
po obědě následoval tradiční polední klid, a následný trénink. Po tréninku jsme chtěli vzít děti do vody, ale po včerejší příhodě s Rickym jsme to raději vynechali. Stále nevíme, co stálo za příčinou jeho teploty. A když už jsme u toho, tak máme dobré zprávy. Jeho teplota klesla, z čehož máme radost. Horší je to u Ríši, který k nám sice dojede ve čtvrtek, ale jen jako pasivní účastník. Nenašlapuje se mu stále nikterak dobře. Ale co, hlavně že má zájem být s námi, i to se počítá.
Koupání jsme tedy raději odložili, a po krátké přestávce spojené se svačinou, jsme se vydali na očekávanou dohrávku pétanque. Hrálo se o třetí a čtvrté místo, kde se střetli Anička s Denisou proti Viktorovi s Tondou. Vyhrála, celkem suverénně děvčata. I tak jsme se rozhodli o udělení dvou třetích míst. Vždyť si to kluci takřka zasloužili. Když píši takřka, tak proto, že kdyby neodpadl Ríša, tak mohl být v těch finálových bojích on s Honzou Svobodou, ale kdo ví.
Honza to, že nemohl bojovat do konce, tak to nesl celkem statečně. Přesto bylo vidět, že ho to mrzí, a to my nechceme. Tak jsme mu nachystali jinou šanci. Uspořádali jsme pro něj exhibiční utkání vedoucích, kterého se stal on členem. Tam nastoupili sportovní závodníci v pétanque Pavel Musil, člen juniorského výběru ČR s Honzou Musilem, úřadujícím spolkovým přeborníkem proti Josefu Musilovi, který si vzal k sobě právě Honzu Svobodu. Hrálo se na štěrku, což byl úplně jiný terén, na kterém vynikala skutečná technika. Zprvu to vypadalo beznadějné. Pavel s Honzou jasně vedli. Za stavu 8:2 se situace obrátila a Josef s Honzou Svobodou začali hru vyrovnávat. Nakonec se ujali i vedení 10:8, a jelikož se hrála zkrácená verze do 11 bodů, stačil této dvojici jeden jediný bod. To by byla skvělá senzace. Bohužel se nepovedlo, a nakonec vyhrála dvojice Pavel s Honzou těsně 11:10.
Ale zpět k oficiálnímu turnaji. Jak již jsem uvedl, v boji o třetí místo zvítězila děvčata. Přesto patří naše uznání i k výkonům Viktora Kubelky a Tondy Adama. Oni za to přeci nemohli, že jejich soupeř musel odstoupit, a že tak jim připadl postup. No, a v boji s děvčaty, které jasně vládly hře, vždyť v postupu o finále, prohrály velice těsně, tudíž to byl skvělý soupeř, tak kluci dokázali i dost bodovat. Už za to jim patří uznání. Proto si také zaslouží druhé třetí místo.
Ve finálovém boji proti sobě nastoupili spolubydlící z jednoho pokoje. Celou hru se dařilo Alešovi Slukovi a Honzovi Masopustovi, přesto se vše parádně zkomplikovalo, a překvapivě prohráli v poslední hře, když Petr Dusil s Jakubem Hradeckým dali v poslední hře zázračnou pětku, a obrátili tak vítězství na svoji stranu.
Byl to skvělý zápas. Všechny týmy měly své fanoušky. Ti, co fandili správné straně, tedy té vítězné, obdrželi od táborové Fortuny lentilky.
Nastal čas večeře. K ní nám kuchař nachystal špagety. V pitném režimu byla opět voda se šťávou.
Po večeři, když už jsme toho všeho měli poměrně dost, se rozhodl, na nátlak dětí, vydat Honza se všemi do lesa, kde děti stavěly želvičkám nějaká ta bydlení. To byl ale jejich nápad, skutečně.
Asi se jim tam moc líbilo, když se vrátily až ve 20,45 hod., a to mají ve 21,00 hodin večerku. Jak to asi stihnou s tím mytím? No, jak je známe, oni si jistě poradí. Jenom doufáme, že to mytí nějak „neodfláknou“.
Dnešní den byl opět plný činnosti, ale i ohleduplnosti, a zábavy.
Dobrou noc všem rodičům.   

5. den - středa 8. 8. 2018

Ráno jsme začali, tak jako vždy rozcvičkou. Po ní šli na snídani a následně jsme šli vyhlásit výsledky turnaje v pétanque. Vše proběhlo opětovně na stupnících vítězů, které jsou umístěné u jídelny.
To už se s námi, bohužel, loučili i Pátečníci, kterým právě skončil termín soustředění. Škoda, bez nich to už tady nebude ono.
Po vyhlášení výsledků turnaje zajistil Honza Musil trénink. Závěr tréninku byl věnován Adamovi Dršťákovi, který si úspěšně vyzkoušel páskování na bílo žlutý pás. Blahopřejeme mu. Pás mu bude předán na nástupu.
Po tréninku mělo dojít na střelbu ze vzduchovek. Tomu ale zabránila nečekaná akce. My vedoucí jsme se museli přestěhovat ze stávajících pokojů, a jít na nové místo. To bylo zapříčiněno skutečností, že nám předešlé ubytování přenechali Pátečníci, a nyní je má zamluvené jiný subjekt. Nedá se nic dělat. Je to sice nemilé, ale zvládneme to.
Stěhování nám zabralo dobrou hodinu práce. Tudíž se vzduchovka musela odložit na odpoledne. Po ní měl být odpolední trénink. Bohužel, odpoledne začalo pršet, a tak to zase na vzduchovku nebylo. Děti jsme vyhnali na pokoje, a my si alespoň chviličku odpočinuli. Byla to ale skutečně jen chvilka, slabá půlhodina. Po ní jsme nachystali vzduchovky, terče a diabolky, a šli na věc.
Střelba ze vzduchovek vzbudila obrovský zájem. Střílelo se na panáčky i terče. Jenom dva kluci nechtěli střílet, Honza Masopust a Jakub Hradecký. Ti prý střílejí doma každou chvíli.
To už se k nám ale přidal i kolega Motlíček.
Po střelbách jsme šli na večeři (plněné knedlíky se zelím), a po ní, s časovým odstupem, trénovat. Tréninku se ujal Josef Musil. Tak jsme vytvořili alespoň dostatek času pro přípravu bobříka odvahy. To zajistili zbývající vedoucí.
Na tréninku se nám přihodila poměrně zajímavá věc. Došel k nám neznámý muž a požádal trenéra, jestli by s ním nehodil před zraky svých přátel. Na otázku, proč to požaduje, sdělil, že jenom tak, aby udělal přátelům svým odvážným kouskem radost. Trenér se rozhodl, že vyhoví přání neznámému muži, a hodil ho. Ten mu následně poděkoval, uklonil se. Na to mu trenér podal ruku a on odešel.
Co vše se může přihodit v těchto končinách?
Po skončení tréninku se nechaly děti odejít na pokoje. Tam jim vedoucí sdělil informace k bobříku odvahy, a že musejí počkat do zahájení akce.
Konečně byla nachystaná trasa na bobříka odvahy, a děti se mohly vydat na trasu. Ta byla krátká a poměrně lehká. Přesto odpovídala věku dětí. Jenom nám to komplikovala akce baletek, která byla kousek od té naší.
Děti bobříka odvahy zvládly, a tak jim i bude zítra předáno ocenění.
Na závěr. Je tady dost špatné připojení k internetu, které využívá mnoho lidí, a tak nám nejde často psát na tyhle stránky. Doufáme, že to dotáhneme k zdárnému konci LVT.
Honza S. konečně našel svoji peněženku, sláva.
Želvičku čistoty mají zase děvčata.

Fotografie dodáme zítra.

6. den - čtvrtek 9. 8. 2018

7. den - pátek 10. 8. 2018

8. den - sobota 11. 8. 2018

Sport Kolín, z.s.

 IČ: 26540037

 

 Spolkové logo:

Logo-sport-kolin
Předseda:

Josef Musil   + 420 605 209 665

Sídlo spolku:

Vávrova 814
280 02 Kolín 4

e-mail:
josef.musil@osju.eu
josef.musil@sportkolin.cz

Spolkové stránky:
www.sportkolin.cz

Bankovní spojení:

427837379/0800 

Česká spořitelna v Kolíně

fb - Sport Kolín, z.s.

fb - stránky hráčů

Sport Kolín, z.s. - oddíl florbalu:
Logo-patecnici-nove

www.facebook.com/ptcnici
© Ondřej Čada

www - stránky hráčů

Sport Kolín, z.s. - oddíl florbalu:


http://florbalkolin.cz
© Ondřej Čada

Partner spolku

Polabská liga judo

Polabska-liga-logo1

PLP pétanque

Polabská liga pétanque

www.plpetanque.estranky.cz

 

Partner

logo-avendy3.jpg

Partner juda

Kwon

Partner spolku

Florbal-dresy

Unnamed

Sponzor spolku

Cp-logo

Sponzor spolku

Top-moda_2

Topmodajeans


David Buchar

Brandlova 16
280 02  KOLÍN
Telefon: 321 726 191
v.bucharova@volny.cz
www.topmodajeans.cz

 

Sponzoři z řad rodičů

Pan Svoboda - doprava
Pan Stanislav Hoferica - výroba ramp
Manželé Slukovi
Manželé Hofericovi
Emílie Hofericová
Manželé Adamovi
Manželé Masopustovi 
Manželé Dusilovi
Manželé Musilovi
Děkujeme za podporu.