Dobrý den všem spřízněncům kolínského juda,
               jistě vás zajímá, jak to bude v nové sezóně vypadat činnost oddílu juda našeho spolku. V první řadě dochází ke změně v osazení trenérského týmu. Zpět se vrací Josef Musil, který převezme tým staršího žactva / dorostu / juniorů. U ostatních dvou celků zůstává vše při starém. To znamená, že Jan Truhlář starší bude mít nadále tým pokročilých a Jan Musil přípravku. U přípravky zůstává i Jan Truhlář mladší. Jelikož start této skupiny je ten nejzásadnější, protože připravuje děti do pokročilejších skupin, podařilo se nám do něj zařadit ještě A. Slukovou, která by zde zahájila svoji trenérskou kariéru.
               K Aničce Slukové pár vět. Aničku snad každý z vás zná. Je to hodná a pracovitá dívka s velikým potenciálem. I technicky a pohybově je na tom velice dobře. K tomu má i skvělý cit pro judo. To u nás dělá velmi dlouho se svým bratrem Alešem. Je držitelkou druhého kyu, a rozhodně má i na víc. Bohužel ji o slibnou sportovní kariéru připravila pandemie Covid 19, kdy nemohla soutěžit. Jinak je ale jisté, že Anička bude přínosem pro kolínské judo. Jakmile to půjde, tak ji rádi vyšleme na kurz trenérské kvalifikace. Závěrem k ní jen můžeme dodat, že jsme hodně moc rádi, že se rozhodla pro trenérskou práci. Bude jistě skvělou nástupkyní nás starších. K tomu jí přejeme hodně moc štěstí a pohody.
               Další změnou je, že se bohužel musíme přesunout v hodinách v TV. Pokud jsme doposud nějak participovali na společném využívání haly s TJ Start Kolín, pak to letos končí. Už v minulém období na nás zbýval čas, který byl hraniční a společné tréninkové hodiny nepřipouštěl Start z důvodu své velké základny. Mají jiný pohled i na soužití dvou celků, a když nám odebrali i prostor sálku juda, kde se pohybovala nejenom přípravka, ale i celek Jana Truhláře, pak jsme museli hledat jiné řešení. Tím je přesun na jiné dny. V tom nám vyšel vstříc i náš oddíl florbalu, který nám uvolnil čtvrteční čas na ploše, a to je významná změna pro nás. Bohužel v úterý se nám zatím plocha zajistit nepodařila, a tak se tam přesouváme jen do sálku. Ten má své jasné výhody, ale i nevýhody. Mezi zaručené výhody patří bližší kontakt trenéra s dětmi, pak lepší soustředění dětí, když se tam eliminuje rušivý element přítomnosti dalších celků. Mezi největší nevýhodu sálku patří samozřejmě jeho velikost, která neodpovídá potřebám větších skupin. Proto se budeme snažit abychom měli skupiny rozdělené po dvaceti dětech. Dvacet jich potřebujeme, abychom vyšli nějak přijatelně finančně, což v současné době pro nás není nikterak lehké. Když si vezmeme, že v minulé sezóně jsme měli na ploše mnohdy jen 16 – 20 dětí, tak to je silně nehospodárné, při platbě 500,- Kč / hodinu. Což znamená, že nás plocha stojí 750,. Kč / tréninkovou jednotku.
               Dnes již mohu otevřeně říct, že hledáme jiné prostory, kam bychom se mohli přesunout. Prostory, které by nám vyhovovaly nejenom ekonomicky, ale i plochou, zázemím, možností mít tatami nastálo postavené a dostupností. To ale není jednoduché v dnešní době. Se zástupci města jsme ten prostor hledali před třemi lety. Něco jsme i našli, ale vždy tam bylo něco, co nám nevyhovovalo. Například sloupy na ploše apod. Budeme tedy hledat dál.
               Třetí trénink? Ano i o něm je nyní řeč. Před rokem jsem se snažil vyhovět rodičům a ten trénink zrealizovat. Udělat vzorový výkonnostní trénink, který by děti výrazně posouval vpřed. Bohužel tomu nebyl trenérský kádr nakloněn a nepodpořili to ani rodiče, když se nepostavili za jeho pokračování, a tak to skončilo po prvním tréninku. Vracím se k činnosti, a tak bych ho i opět zavedl. Ovšem!!! Je nutné si uvědomit, že třetí trénink se nemá stávat alternativou k výběru mezi tréninky, ale výkonnostním prvkem pro ty, co chodí řádně na tréninky a na nich vydávají potřebný kvalitní výkon. Když jsem se podíval na úroveň docházky v minulé sezóně, pak musím říct, že zase tak vzorná nebyla. Takřka nikdo neplnil potřebné parametry na zařazení do třetího výkonnostního tréninku. Nemluvím o účastech na školách v přírodě, nemocech apod., ale o celkově nižší docházkové úrovni. Naše judo není jenom pro výkonnostní judisty, ale i pro děti, které se chtějí judo naučit a dělat ho pro radost a občas si třeba i zasoutěžit. Tam je to v pořádku. Ovšem, u těch, co chtějí výkonnostně růst, tak je to málo. Musejí pro to udělat nemálo práce. V první řadě musejí využívat naplno daný tréninkový prostor dvou základních tréninkových jednotek. Pokud tak budou činit, tak teprve potom má pro ně zařazení třetí výcvikové jednotky význam. A pokud budou zvládat třetí výkonností trénink, je možné pomýšlet i na další jednotku.
               Na třetím výkonnostním tréninku to není žádná procházka, což mohou potvrdit jeho tehdejší účastníci. Děti tam jedou naplno. Doslova dřou. Je to tvrdé, ale vždy pod důslednou kontrolou. Každý účastník má právo upozornit trenéra, že už „má dost“, a ten to musí řádně zohlednit v dalším postupu. Ten trénink nemusí trvat ani celou hodinu. Má své limity. Jakmile trenér vidí, že už jsou děti unavené, že hrozí úraz apod., pak musí trénink přerušit, případně i ukončit a nechat děti zrelaxovat – odpočinout.
               Když jsem tu jednotku chystal, tak jsem děti upozornil, že to bude těžké a tvrdé. Že si „sáhnou na dno“, ale pokud to zvládnou, pak budou šťastný, a to se taky stalo. Znám ten pocit, když na sobě v tréninkové jednotce tvrdě pracujete a pak dojde k uvolnění. Každý si pak uvědomí, že dokázal překonat sám sebe. Že je silný…… Je to skutečně hodně dobrý pocit. A děti, pokud na sobě pracují a trenér jim k tomu vytváří vhodné povzbuzující prostředí, pak je to fajn.
               Ne každé dítě chce být olympionikem jako Lukáš Krpálek. A i to je dobře. Judo není jenom o výkonnostní záležitosti. Má svoje kouzlo, které se skrývá v jeho filozofii. Je to především přátelské pojetí sportu. Úcta k soupeři, ale i k životu. Sebepoznání svých možností, formování člověka apod.
               Nově se také do juda u nás chystá zařazování sebeobrany. Sportovní judo se totiž již dlouhá léta stává z bojového umění jen sportovní záležitostí, a to je škoda. Judo, dříve Judo Kodokan, mělo širší pojetí prvků, které se dalo využívat i k účinné sebeobraně. Postupem času se ale oddělovalo nemálo technik, které brání většímu využívání ve sportovním judu. Osobně, ze své policejní praxe vím, že judo dokáže mnoho vyřešit v konfliktních situacích, a to bych byl rád, aby se dostalo i do našeho výcviku. Každé dítě by mělo umět vykrýt úder, dostat se z úchopu. No prostě se ubránit běžným situacím pouliční šikany. My jim k tomu vytvoříme podmínky, ale bude jenom na nich, zda jich využijí.
               Judo má být i zábava, a i o to se postaráme. V minulých sezónách jsme například realizovali několik celo spolkových akcí. Těch se ale judo bohužel neúčastnilo a rozhodně to byla škoda. To se jistě změní. Stejně tak i tradiční rozlučka, která letos nebyla pro „malý zájem“. Ve skutečnosti děti tyto akce baví. A baví i rodiče, které těší, když se jejich děti seberealizují. Jak by ne.
               Ze soutěžních akcí budeme pořádat opět kolo Polabské ligy. Doufám jenom, že se to v nové sezóně podaří dát do lepšího termínu. Letos to totiž nebylo moc dobrý s účastí. Snad se nám podaří opět zrealizovat i Turnaj nadějí. Ty oddílové by pak neměl být problém zrealizovat v rámci tréninků nebo spolkových dnů.
               Je toho před námi hodně. Tak doufejme, že se nám podaří naplnit kapacita na požadovaných 20 dětí na skupinu, sehnat dostatečné množství finančních prostředků na činnost, a hlavně zaujmout děti, pro které to všechno děláme a samozřejmě i jejich rodiče.
Josef Musil